Lettice Knollys se Alžběta I. nehezky pomstila. Kvůli tajné svatbě s milencem královny nakonec přišla o rodinu

Tajný sňatek s královniným favoritem Robertem Dudleym stál Lettice Knollys desítky let dvorského vyhnanství a nakonec i rodinu.

Foto: Picryl

Dne 21. září 1578 se v kapli na venkovském sídle Wanstead odehrál obřad, o kterém se anglická královna nesměla dozvědět. Lettice Knollys, hraběnka z Essexu a Alžbětina sestřenice, si brala Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru, muže, kterého si Alžběta I. po dvě desetiletí držela jako nejbližšího favorita a podle některých pramenů i milence. Když se zpráva o sňatku dostala ke dvoru, královnin hněv nezasáhl jen novomanžele. Odhalil pravidla hry, v níž soukromý život dvorních žen nikdy nebyl skutečně soukromý.

Sestřenice v královnině stínu

Lettice Knollys nepřišla ke dvoru jako cizí. Její matka Katherine Careyová byla dcerou Mary Boleynové, starší sestry Anny Boleynové, Lettice tedy sdílela s Alžbětou boleynskou krev. Od ledna 1559, hned po korunovaci, sloužila jako členka královniny soukromé komnaty, takzvaná gentlewoman of the Privy Chamber. Měla přístup k panovnici, který si většina šlechty mohla jen přát.

V roce 1560 se provdala za Waltera Devereuxe, pozdějšího 1. hraběte z Essexu. Manželství ji vzdálilo od každodenního dvorského života, ale ne od Alžbětiny pozornosti; královna ji navštívila například roku 1575 v Chartley. Když Devereux v září 1576 zemřel na úplavici v Irsku, Lettice zůstala mladou vdovou s dětmi a titulem. Kolovaly sice šeptané zvěsti, že za manželovou smrtí stojí Leicester a jed, ale pitva nic takového neprokázala.

Muž, kterého si královna střežila

Robert Dudley vstoupil do Alžbětina života ještě před jejím nástupem na trůn. Znali se od dětství, sdíleli pobyt v Toweru za vlády Marie I. a po korunovaci se z Dudleyho stal královnin nejviditelnější společník. Historic Royal Palaces popisují jejich vztah jako „citově závislý“ a připouštějí, že Dudley byl „snad i jejím milencem“. Britannica volí formulaci „favorit a možný milenec“. Přímý důkaz intimního poměru prameny nedávají; jisté je, že Alžběta si Dudleyho držela blízko a roky odmítala myšlenku, že by se oženil s někým jiným.

Dudley čekal. Čekal na královnin souhlas, na dynastický sňatek, na signál, který nepřicházel. Po téměř dvou desetiletích zřejmě přestal věřit, že se kdy stane královniným manželem. A Lettice, čerstvá vdova s postavením i krásou, byla nablízku.

Sňatek jako akt neposlušnosti

Obřad ve Wansteadu proběhl v tajnosti, ale tajemství u tudorovského dvora dlouho nevydrželo. Nejpozději v červnu 1579 jsou v pramenech doloženy stopy královnina hněvu. Alžběta zakázala Lettice přístup ke dvoru, a tento zákaz v podstatě platil po zbytek její vlády.

Proč tak tvrdá reakce? Na tudorovském dvoře nebyl sňatek dvorní dámy soukromou záležitostí. Ženy z královniny komnaty podléhaly panovnické disciplíně a tajný sňatek se četl jako zrada důvěry. Když se navíc jednalo o muže, kolem něhož Alžběta vybudovala svůj emocionální i politický svět, šlo o dvojí prohřešek: osobní zradu i mocenskou neposlušnost.

Lettice nebyla jediná, kdo na toto pravidlo doplatil. Lady Catherine Greyová skončila po tajném sňatku s hrabětem z Hertfordu v Toweru a její manželství bylo prohlášeno za neplatné. Elizabeth Throckmortonová byla po tajném sňatku s Walterem Raleighem uvězněna spolu s manželem. Lettice ale nesla specifický trest: ne vězení, nýbrž dlouhé, tiché společenské vyloučení.

Cena za vítězství

Dudleymu Alžběta nakonec odpustila, byl pro ni příliš důležitý. Lettice takové štěstí neměla. Její manželství s Dudleym bývá popisováno jako šťastné, ale provázely ho ztráty. Jejich společný syn, malý lord Denbigh, zemřel jako dítě. Dudley sám odešel v září 1588, krátce po triumfu nad španělskou Armadou.

Lettice se potřetí provdala za Christophera Blounta, Dudleyho bývalého pobočníka. A pak přišel rok 1601. Její syn z prvního manželství, Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu, sám kdysi Alžbětin favorit, vedl v únoru zoufalé povstání proti královně. Byl popraven 25. února. O tři týdny později, 18. března, následoval na popraviště i Blount, který se k povstání připojil. Lettice přišla v jediném měsíci o syna i manžela.

Pozdní rehabilitace

Situace se změnila až po Alžbětině smrti v roce 1603. Nový král Jakub I. neměl důvod udržovat starou nevoli. V roce 1604 získal Lettičin vnuk Robert Devereux, 3. hrabě z Essexu, zvláštní parlamentní souhlas k obnově titulů a statků ztracených po otcově popravě. Rod byl rehabilitován a Lettice s ním.

Dožila se mimořádných 91 let a zemřela v prosinci 1634. Přežila všechny tři manžely, svého slavného syna, královnu, která ji vyhnala, i dynastii, která ji potrestala. Její příběh ale není příběhem vítězství. Je to záznam toho, co se stalo ženě, která na tudorovském dvoře učinila jedinou věc, kterou královna nemohla strpět: rozhodla se sama za sebe.