Rychlý běžec z období triasu. Nově popsaný plaz z Británie měl lehké tělo a dlouhé nohy jako chrt

Fosilie vykopaná v roce 1969 v anglickém lomu ležela přes půl století v muzejních sbírkách. Teď z ní vzešel zcela nový rod i druh.

Foto: Picryl

Rok 1969, Cromhall Quarry v Gloucestershiru na jihozápadě Anglie. Z vápencové puklinové výplně vycházejí drobné kosti malého plaza, štíhlé končetiny, lehký trup, obratle s neuzavřenými švy. Nálezci je uloží do sbírek Natural History Museum v Londýně pod označením NHMUK PV R 10002 a přiřadí k už známému rodu Terrestrisuchus, drobnému suchozemskému příbuznému dnešních krokodýlů. Tam fosilie tiše čeká dalších pětapadesát let. Až v únoru 2026 tým vedený doktorandem Ewanem Bodenhamem z University College London publikuje formální popis, který z ní dělá něco jiného: Galahadosuchus jonesi, nový rod a druh raného krokodýlomorfa s tělem stavěným pro rychlý běh po souši.

Proč ne Terrestrisuchus

Bodenhamův tým identifikoval třináct anatomických rozdílů, které oddělují nový druh od Terrestrisucha. Nejvýraznější se týkají přední končetiny a zápěstí: kosti radiale a ulnare jsou u Galahadosucha kratší, robustnější a radiale nese po celé délce hlubokou zadní konkavitu, kterou u Terrestrisucha nenajdeme. Liší se i tvar interclaviculy, humeru a některých presakrálních obratlů.

Klíčové jsou ale proporce. Poměr délky předloktí k nadloktí je u Galahadosucha výrazně vyšší: radius ku humeru dosahuje 1,05 oproti 0,90 u Terrestrisucha, ulna ku humeru 1,14 oproti 0,99. Prodloužené distální segmenty končetin jsou u dnešních zvířat spolehlivým ukazatelem běžeckého způsobu života. Odtud pramení přirovnání ke chrtu.

Co víme o rychlosti, a co ne

Studie publikovaná v časopise The Anatomical Record neuvádí žádný odhad maximální rychlosti v kilometrech za hodinu. Autoři pracují s poměrem délky třetího metatarzu k femuru: u Galahadosucha činí 0,40, u Terrestrisucha 0,35. Opatrně přitom konstatují, že vyšší hodnota může naznačovat lepší běžecký výkon. Zároveň výslovně dodávají, že bez biomechanického modelování nelze postavit robustní funkční hypotézu.

Další komplikace: holotyp pravděpodobně patřil nedospělému jedinci, což autoři odvozují z neuzavřených neurocentrálních švů na obratlích. Proporce končetin se během růstu mohou měnit, takže i ta opatrná interpretace stojí na tenkém ledě. „Chrt“ je proto přesnější číst jako obraz stavby těla než jako závodní tabulku.

Pestřejší svět, než jsme čekali

Důležitější než samotná rychlost je to, co nový druh říká o rozmanitosti raných krokodýlomorfů. Z jedné oblasti jihozápadní Británie teď známe minimálně dva odlišné typy malých suchozemských „krokodýlích příbuzných“, a každý měl jiné proporce končetin, tedy pravděpodobně i jiný lokomoční styl.

Galahadosuchus žil zhruba před 215 miliony let, v pozdním triasu, tedy těsně před masovým vymíráním na hranici triasu a jury. Při něm zmizela většina pseudosuchiánů, ale krokodýlomorfové jako skupina přežili. Jedna z novějších hypotéz, publikovaná v Current Biology, to spojuje s jejich pomalejší růstovou strategií. A právě Galahadosuchus ukazuje, že už před touto krizí nebyli raní krokodýlomorfové jednotvárnou skupinou, existovala mezi nimi funkční specializace.

Potvrzuje to i letošní popis druhu Eosphorosuchus lacrimosa z Nového Mexika, krátkočelistního krokodýlomorfa s neobvyklou anatomií pro příjem potravy. Dva nové druhy ze dvou kontinentů ve stejném roce: obraz triasových ekosystémů se mění rychleji, než stačí učebnice.

Od suchozemských sprinterů k vodním obrům

Dnešní krokodýli s masivním trupem a krátkými končetinami představují pozdní, úzce specializovanou větev. Prvních zhruba třicet milionů let své historie byli krokodýlomorfové výhradně suchozemští, lehcí, dlouhonozí, aktivní lovci. Přechod k polovodnímu životu přišel až po triasově-jurském vymírání. Galahadosuchus je jedním z nejlepších příkladů té původní, „sprinterské“ fáze.

Podle Natural History Museum je holotyp uložen v londýnských sbírkách a fotografie fosilie i rekonstrukce životního vzhledu jsou dostupné online. Ve střední Evropě se srovnatelní raní krokodýlomorfové našli v jihozápadním Německu (rod Saltoposuchus), ale z území Česka potvrzený obdobný nález dosud chybí.