Unikátní nález dravého dinosaura v Sahaře. Nově popsaný spinosaurus měl na hlavě masivní ostrý hřeben

Po více než sto letech paleontologové formálně popsali druhý druh rodu Spinosaurus. Jeho lebku zdobí nejvyšší hlavový hřeben, jaký kdy u dravých dinosaurů viděli.

Foto: Gustavo Monroy-Becerril - licence CC BY-SA 4.0

Lokalita Sirig Taghat v oblasti Jenguebi uprostřed nigerské Sahary nevypadá jako místo, kde by člověk čekal, že narazí na pozůstatky obřího predátora. Plochý terén, písek, žádná vegetace. Přesto právě tady tým paleontologa Paula Serena z Chicagské univerzity postupně odkryl kosti několika jedinců dosud neznámého druhu, který dostal jméno Spinosaurus mirabilis. Studie vyšla 19. února 2026 v časopise Science a přináší hned několik průlomů najednou: první lebkový materiál rodu Spinosaurus po více než století, první nový druh tohoto rodu od roku 1915 a zásadní přehodnocení toho, kde a jak spinosauři žili.

Šavle na lebce

Dominantním rysem nového druhu je kostěný hřeben zakřivený do tvaru šavle, který vyčnívá vysoko nad střechu lebky. Samotná kost měří asi 50 centimetrů, ale zaživa byl útvar ještě vyšší díky keratinovému pouzdru, které ho pokrývalo, podobně jako rohovina na rozích dnešních turovitých. Tým navíc soudí, že hřeben mohl být výrazně zbarvený.

Nabízí se tedy otázka, zda šlo o zbraň. Podle dostupných analýz spíš ne, neboť struktura kosti naznačuje, že hřeben byl na přímý kontakt příliš křehký. Pravděpodobnější je, že fungoval jako vizuální signál: při výběru partnera, rozpoznávání jedinců nebo vymezování teritoria. Něco jako chocholka u dnešních ptáků, jen v měřítku, které odpovídá dvanáctimetrovému predátorovi.

Brodivý lovec, ne mořský potápěč

Mediálně nejatraktivnější je hřeben. Pro paleontologii je ale možná ještě důležitější to, kde fosilie ležely. Formace Farak, do které lokalita spadá, se nachází 500 až 1 000 kilometrů od tehdejšího pobřeží oceánu Tethys. Žádné mořské sedimenty, žádný příliv. Místo toho říční uloženiny plné sladkovodních ryb (některé přes tři metry dlouhé), krokodýlů, želv a sauropodních dinosaurů, to vše soustředěné na ploše pouhých 450 metrů v průměru.

Tento kontext posouvá letitý spor o životní styl spinosaurů. Část odborníků je v posledních letech prezentovala jako hlubokovodní potápěče, jakési křídové analogie dnešních tuleňů. Nález S. mirabilis hluboko ve vnitrozemí tento scénář oslabuje. Shrnutí studie od AAAS mluví o třetí evoluční fázi spinosauridů, kdy pozdní formy v severní Africe a Jižní Americe se specializovaly na brodivý lov v mělkých řekách, spíš volavka než tuleň, jen s délkou autobusu.

Jak velký vlastně byl?

Mediální odhady se pohybují kolem 12 až 13 metrů délky a 5 až 7 tun hmotnosti. To by S. mirabilis řadilo do stejné velikostní ligy jako Tyrannosaurus rex (kolem 12 metrů, přes 8 tun u největších exemplářů) nebo jihoamerického giganotosaura (12 až 13 metrů, 7 až 8 tun). Jenže je tu háček: Natural History Museum upozorňuje, že známé exempláře S. mirabilis nejsou plně dorostlé. Jeden z nich měřil v době smrti odhadem kolem osmi metrů a stále rostl. Dospělec mohl být skutečně dvanáctimetrový, ale zatím to zůstává extrapolací, ne změřeným faktem.

Od svého příbuzného Spinosaurus aegyptiacus, popsaného roku 1915 z Egypta a připraveného o typové fosilie v důsledku bombardování Mnichova za druhé světové války, se nový druh liší nejen hřebenem. Má delší čenich, řidčeji rozmístěné zuby a nápadně delší zadní končetiny, což opět sedí spíš k brodivému zvířeti než k plavci.

Sedm let od kosti ke jménu

První fragmenty, včetně čelisti, vytáhl Serenův tým z písku už v roce 2019 při expedici navazující na starou stopu francouzského geologa Huguese Faurea z padesátých let minulého století. Tehdy ale nikdo nerozpoznal diagnostický význam hřebene. Pak přišel covid. Teprve návrat v roce 2022 přinesl další exempláře a klíčové kusy hřebenů od více jedinců. Následovalo CT skenování, digitální 3D sestavení lebky a roky srovnávací práce, než tým nabyl jistotu, že jde o nový druh.

Kdo si chce výsledek prohlédnout naživo, má šanci: od 1. března do 14. září 2026 vystavuje Chicago Children’s Museum repliky pod názvem „Unicorn“ Spinosaurus Discovered!. Fotografie, ilustrace a video z expedice jsou volně dostupné na webu Chicagské univerzity.

Co ještě Sahara skrývá

Lokalita Jenguebi už dříve vydala kosti obřího masožravce karcharodontosaura, dlouhokrkých sauropodů i krokodýlů. Serenův tým naznačuje, že v zásobě má materiál na tucet nových sauropodních druhů, malého hrabavého teropoda, neobrněného krokodýla a obří rybu. Konkrétní termín další expedice zatím nezveřejnil, ale dlouhodobý výzkumný program v Nigeru pokračuje.

Sto let po ztrátě původních egyptských fosilií tak rod Spinosaurus znovu získal tvář, tentokrát s padesáticentimetrovou šavlí na čele a s adresou hluboko ve vnitrozemí, kde ho nikdo nečekal.