Záhada D. B. Coopera trvá dodnes. Únosce vyskočil s výkupným z letadla a beze stopy zmizel

Muž si koupil letenku za hotové, unesl Boeing, vymohl si 200 000 dolarů a vyskočil do tmy. FBI ho hledala 45 let. Nenašla ho.

Foto: Picryl

Byl předvečer Dne díkůvzdání, 24. listopadu 1971. Na portlandském letišti si středně vysoký muž v tmavém obleku a slunečních brýlích koupil jednosměrnou letenku na let Northwest Orient 305 do Seattlu. Zaplatil hotově, do kolonky jméno napsal „Dan Cooper“. Žádný doklad po něm nikdo nechtěl. Krátce po startu předal letušce Florence Schaffnerové složený lístek. Ta ho nejdřív hodila do kabelky, myslela si, že jde o telefonní číslo. Muž se k ní naklonil a řekl: „Slečno, radím vám si ten vzkaz přečíst. Mám bombu.“

Únos nad Tichomořským severozápadem

Cooper otevřel kufřík a ukázal letušce červené válečky propojené vodičem. Pak nadiktoval požadavky: 200 000 dolarů ve dvacetidolarových bankovkách a čtyři padáky, dva hlavní a dva záložní. Posádka předala zprávu řídící věži, ta kontaktovala FBI. Let kroužil nad Seattlem, dokud nebylo výkupné připraveno.

Po přistání v Seattlu-Tacomě Cooper propustil všech 36 cestujících a jednu letušku výměnou za peníze a padáky. Zbytek posádky si ponechal na palubě. Nařídil kurz na Mexico City s mezipřistáním v Renu, přičemž trval na nízké letové hladině, vysunutých klapkách a nepřekročení rychlosti zhruba 320 km/h. Krátce po osmé hodině večer spustil zadní schodiště Boeingu 727, jediného tehdejšího dopravního letadla, které to umožňovalo za letu, a vyskočil do deštivé listopadové noci někde nad jihozápadním Washingtonem.

Posádka zaznamenala změnu tlaku v kabině a mírný náklon trupu. Nic víc. Když letadlo přistálo v Renu, Cooper byl pryč. Peníze taky.

Proč zmizel beze stopy

Zmizení nebylo jen otázkou odvahy. Pomohly okolnosti, které by dnes byly nemyslitelné. V roce 1971 neexistovaly plošné bezpečnostní kontroly na letištích; povinné rentgeny příručních zavazadel a průchody detektory kovů zavedla americká vláda až 5. ledna 1973. Letenku šlo koupit za hotové bez dokladu totožnosti. Cooper tak nastoupil do letadla, aniž po sobě zanechal jedinou ověřitelnou stopu ještě před činem.

Samotný skok proběhl za podmínek, které by odradily i zkušeného parašutistu:

• Noc a nulová viditelnost – hustá oblačnost znemožňovala orientaci na zem.
• Déšť a teplota kolem nuly – Cooper měl na sobě lehký oblek, plášť a mokasíny.
• Zalesněný terén – pod letadlem se táhly husté lesy Kaskádového pohoří bez cest a zástavby.

FBI nasadila pátrací letouny, pozemní týmy i armádní jednotky. Prohledávaly se stovky čtverečních kilometrů. Žádné tělo, žádný padák, žádná stopa po dopadu.

Co FBI ví, a co ne

Případ dostal interní kódové označení NORJAK a stal se jedním z nejdelších aktivních vyšetřování v dějinách FBI. Během prvních pěti let prověřili agenti přes 800 podezřelých. Ani jeden neodpovídal důkazům natolik, aby obstál „nade vší rozumnou pochybnost“.

Jedinou hmatatelnou stopu po skoku přinesl až rok 1980. Osmiletý Brian Ingram si hrál na písčité lavici u řeky Columbie severně od Portlandu a vyhrabal tři balíčky rozpadajících se bankovek, celkem 5 800 dolarů odpovídajících sériovým číslům výkupného. Zbývajících 194 200 dolarů se nikdy neobjevilo.

Nález posílil teorii, že Cooper skok nepřežil. Jenže tělo se stále nenašlo. FBI v roce 2009 zkoumala, zda bankovky na břeh doplavaly postupně proudem, nebo byly uloženy krátce po únosu. Výsledky nebyly průkazné.

Zajímavý je i profil, který FBI postupně vybudovala. Agent Larry Carr v roce 2007 shrnul, že Cooper podle všeho nebyl zkušený parašutista, přehlédl, že jeden ze záložních padáků byl výcvikový a zašitý, tedy nepoužitelný. Pravděpodobně neměl ani pomocníka na zemi. Carr také vyslovil teorii, že jméno „Dan Cooper“ mohlo být inspirováno frankofonní komiksovou sérií o výsadkáři stejného jména. Přezdívka „D. B. Cooper“, pod kterou případ zná celý svět, je přitom pouhý mediální omyl; muž se nikdy jako „D. B.“ nepředstavil a FBI to opakovaně potvrdila.

Skoro stejný čin, jiný pachatel

Pět měsíců po Cooperově skoku unesl Richard Floyd McCoy Boeing 727, vyžádal si 500 000 dolarů a čtyři padáky a vyskočil nad Utahem. Podobnost byla tak nápadná, že se McCoy okamžitě stal hlavním podezřelým i v Cooperově případu. FBI ho ale vyloučila: dvě letušky z letu 305 nezávisle na sobě popsaly muže, který McCoyovi fyzicky neodpovídal. Navíc den po Cooperově únosu seděl McCoy na večeři na Den díkůvzdání se svou rodinou v Utahu. Bez rozsáhlé pomoci těžko proveditelné.

McCoyho nakonec dopadli, odsoudili a po útěku z vězení zastřelili při přestřelce s FBI v roce 1974. Cooper zůstal stínem.

Odloženo, ne vyřešeno

Dne 8. července 2016 FBI oficiálně přesunula zdroje z případu NORJAK na naléhavější priority. Nešlo o uzavření; důkazy zůstávají archivovány a FBI dodnes žádá veřejnost, aby hlásila jakékoli fyzické nálezy spojené s padáky nebo bankovkami z výkupného.

Případ zanechal i hmatatelnou stopu v leteckém průmyslu. Do všech Boeingů 727 se po únosu nainstalovaly takzvané Cooper vanes, mechanické západky, které znemožňují otevření zadních schodů za letu. Jeden muž v mokasínech změnil bezpečnostní protokoly celého odvětví.

FBI má přesnou rekonstrukci činu, popis oblečení, otisky prstů z opěradla sedadla, sériová čísla bankovek i svědectví posádky. Nemá jediné: jméno. A právě ten kontrast, vědět téměř všechno o tom, co se stalo, a nic o tom, kdo to udělal, dělá z D. B. Coopera jedinou nevyřešenou leteckou loupež v dějinách amerického letectví.