Veselý objev v indických Himálajích. Biologové popsali nový druh pavouka s obličejem na zadečku

Pavouk z himálajských lesů nosí na zadečku vzor, který vypadá jako usměvavý obličej, a vědci ho teď formálně zařadili jako zcela nový druh.

Foto: Melissa McMasters - licence CC BY 2.0

Když Ashirwad Tripathy z Ústavu lesního výzkumu v Dehradunu a Devi Priyadarshini z Regionálního přírodovědného muzea v Bhubaneswaru vyrazili v říjnu 2023 do horských lesů indického Uttarakhandu, hledali mravence. Místo toho z rubu širokých listů ve výšce přes dva tisíce metrů nad mořem začali sklepávat drobné pavoučky, kteří na první pohled vypadali, jako by se na ně usmívali. Za dva a půl roku terénní práce, laboratorních měření a genetických analýz z toho vzešel formální popis nového druhu: Theridion himalayana.

Červená skvrna, bílý prstenec, úsměv z černých teček

Vzor, který připomíná obličej, vzniká souhrou několika pigmentových prvků na horní straně zadečku. U typické samice je vpředu výrazná červená skvrna obtažená bílým prstencem, to jsou „oči“ a „nos“. Vzadu pak pět černých skvrn s bílým lemem, uspořádaných do tvaru písmene V, vytváří dojem širokého úsměvu. Tělo samice měří 2,94 mm, samec je ještě drobnější (2,23 mm). Základní zbarvení je zelenožluté až žlutavé, nohy dlouhé a štíhlé.

Jenže takhle vypadá jen jedna z mnoha variant. Autoři ve svém taxonomickém popisu dokumentují 32 barevných morf, od jedinců s výrazným „obličejem“ přes jednobarevné exempláře až po morfy, kde je vzor sotva patrný. Celkem nasbírali přes šedesát exemplářů ze tří lokalit (Makku, Tala a Mandal) v okresech Chamoli a Rudraprayag. Formální holotyp pochází z bodu 30,47° severní šířky a 79,17° východní délky, z nadmořské výšky 2 207 metrů.

Havajský dvojník, který dvojníkem není

Kdo sleduje arachnologii i jen okrajově, nejspíš si vybaví havajského Theridion grallator, takzvaného pavouka s usměvavým obličejem, popsaného už v roce 1900. Podobnost je na první pohled zarážející: oba druhy patří do stejného rodu, oba žijí na rubu listů, oba vykazují výrazný barevný polymorfismus a oba byli pozorováni i na rostlinách rodu Hedychium, tedy zázvoru.

Tím ale shody končí a začínají rozdíly, které jsou pro evoluční biologii podstatnější:

• Reprodukční anatomie: T. himalayana má dlouhé, silně zahnuté kopulační vývody a krátké fertilizační vývody uspořádané do tvaru V. U havajského druhu je stavba odlišná; právě anatomie pohlavních orgánů je v taxonomii pavouků klíčovým rozlišovacím znakem.
• Genetická vzdálenost: Autoři naměřili přibližně 8,5% odchylku v porovnávaných genových úsecích, což podle vyjádření pro EurekAlert podporuje závěr, že jde o samostatnou asijskou linii.
• Geografie: Havaj a západní Himálaj dělí přes dvanáct tisíc kilometrů a radikálně odlišná geologická historie. Žádný společný předek na sdíleném území nepřipadá v úvahu.

Jinými slovy: motiv „usměvavého obličeje“ nevznikl jednou a nerozšířil se po světě. Vznikl minimálně dvakrát, nezávisle na sobě.

Proč se evoluce opakuje

Jev, kdy si nepříbuzné nebo vzdáleně příbuzné organismy nezávisle vyvinou podobný znak, se nazývá konvergentní, respektive paralelní evoluce. U snovačkovitých pavouků čeledi Theridiidae to zjevně není výjimka. Srovnávací genomické studie havajského T. grallator a kalifornského T. californicum z roku 2013 ukázaly, že podobné barevné polymorfie se v této čeledi vracejí opakovaně, jako by existoval jakýsi sdílený genetický „stavební plán“, který se za vhodných podmínek znovu aktivuje.

K čemu ale takový vzor slouží? U havajského druhu starší literatura pracuje s hypotézou frekvenčně závislé selekce: pokud predátor (typicky pták) vytvoří si „vyhledávací obraz“ nejčastější morfy, vzácnější varianty přežívají lépe. Čím víc morf existuje, tím hůř si predátor fixuje jednu šablonu. Pro himálajský druh přímý experiment zatím chybí. Autoři opatrně uvádějí, že vzory „pravděpodobně zvyšují šanci na přežití“, ale přesnou roli nechávají otevřenou.

Náhodný nález a podvzorkovaný Himálaj

Jeden z nejsilnějších detailů celého příběhu je okolnost objevu. Tripathy a Priyadarshini nehledali pavouky; jejich původní projekt se týkal mravenců. Pavoučky na rubech listů začali nacházet mimochodem, při smýkání a sklepávání vegetace v horských lesích. Holotyp byl sebrán 6. srpna 2024, formální popis vyšel o necelé dva roky později.

To vyvolává otázku, kolik podobných druhů může v západním Himálaji ještě čekat na popis. Autoři sami říkají, že rozsáhlejší průzkumy by mohly odhalit další variace. Uttarakhand přitom není arachnologicky hustě prozkoumaná oblast, a pokud stačil jeden mravenčí projekt, aby vynesl na světlo druh s 32 barevnými morfami a samostatnou evoluční linií, dá se čekat, že horské lesy Chamoli a Rudraprayag skrývají víc.

Malý, neškodný a zatím bez ochranářského štítku

Pro člověka Theridion himalayana nepředstavuje žádné riziko. Medicínsky významní zástupci čeledi Theridiidae jsou především černé vdovy rodu Latrodectus; rod Theridion mezi ně nepatří a třímilinmetrový pavouk na rubu listu v himálajském lese sotva někoho kousne. Oficiální hodnocení ohrožení podle IUCN druh zatím nemá; je čerstvě popsaný a doložený z úzkého okruhu tří lokalit. Jestli si zaslouží formální ochranu, ukáže teprve budoucí mapování.

Šedesát exemplářů, tři horské lokality, 32 podob jednoho druhu a evoluční motiv, který překlenul dvanáct tisíc kilometrů a miliony let, aniž by potřeboval společného předka. Himálajský „usměvavý“ pavouk je připomínkou, že evoluce občas dospěje ke stejnému nápadu na opačných koncích světa.