Unikátní objev v korunách stromů. Nová žába z Vietnamu svým hlasem dokonale napodobuje ptáky

Drobná stromová žába z jihozápadní Číny vydává hlas tak podobný zpěvu místního drozda, že ji vědci v terénu zaměnili za ptáka.

Foto: Pixnio

Když tým herpetologů vedený Pengem a kolegy nahrával v noci hlasy obojživelníků v přírodní rezervaci Leigongshan v čínské provincii Guizhou, opakovaně zachycoval zvuk, který zněl jako pěvec usazený v bambusovém porostu. Teprve po analýze 182 nahrávek od šesti samců se ukázalo, že zdrojem není žádný pták, ale žába Gracixalus weii, druh formálně popsaný teprve v roce 2025 a dosud známý jen z jediné lokality ve výšce 1 570 metrů nad mořem. Studie publikovaná 15. 1. 2026 v časopise Herpetozoa přináší první podrobný bioakustický popis druhu, a s ním i varování, že v hustém lese nemusí být ucho spolehlivý nástroj.

Hlas, který klame i odborníka

Samci G. weii volají ze stébel bambusu nebo přímo z dutých bambusových internodií. Jejich takzvané reklamní volání typu A má nápadně stejnou stavbu jako zpěv drozda černoprsého (Turdus dissimilis), který žije ve stejném lese: delší úvodní nota následovaná dvěma kratšími. Průměrná délka jednoho volání žáby činí 726,59 milisekundy, dominantní frekvence 2,46 kHz. Vybraný úsek drozdího zpěvu s nejvyšší podobností měřil 726 milisekund při frekvenci 2,07 kHz.

Rozdíl necelých čtyř desetin kilohertz je na spektrogramu viditelný, ale pro lidské ucho v šumu nočního lesa prakticky nerozlišitelný. Autoři studie sami zdůrazňují, že podobnost není absolutní; pro srovnání záměrně vybrali segment drozdího zpěvu s nejvyšší mírou shody. Přesto je strukturální i frekvenční blízkost obou signálů pozoruhodná.

Konvergence, ne imitace

Lákavá představa žáby, která se „naučila“ zpívat jako pták, naráží na realitu evoluční biologie. Studie nehovoří o vědomé mimikry, ale o akustické konvergenci, jevu, při němž nepříbuzné druhy vytvářejí podobné zvuky pod tlakem stejného prostředí. Bambusový les s vysokou vlhkostí a hustým podrostem filtruje zvuk specifickým způsobem; signály určité frekvence a rytmické struktury se v něm šíří lépe než jiné.

Funkční význam podobnosti zatím zůstává otevřený. Autoři navrhují sérii playback experimentů (přehrávání nahrávek žáby drozdovi a naopak), aby zjistili, zda si oba druhy na svůj hlas vzájemně reagují, nebo zda jde o čistě vedlejší produkt adaptace na totéž akustické prostředí. Dokud výsledky nebudou, zůstává vysvětlení v rovině hypotézy.

Není to úplně poprvé

Případ z Leigongshanu není zcela bez precedentu, ale srovnatelných popisů existuje minimum. V roce 1984 publikovali Dubois a Martens studii o možné hlasové konvergenci mezi himálajskými žábami skupiny Rana a pěvcem rodu Phylloscopus u horských bystřin. Oba případy spojuje podobné prostředí (horský les s intenzivním zvukovým pozadím) i podobný typ krátkých, úzce pásmových signálů.

Další zajímavou analogii nabízí čínská žába Amolops tormotus, která vydává melodické, „ptačí“ zvuky a jako jeden z mála obojživelníků komunikuje i v ultrazvukovém pásmu. A přímo v rodu Gracixalus byl u vietnamského druhu G. quangi popsán neobvykle široký hlasový repertoár, ovšem bez přímé podobnosti s konkrétním ptákem.

Rod Gracixalus je přitom taxonomicky stále nedozkoumaný. Více než polovina jeho druhů byla popsána teprve v posledních letech a databáze Amphibian Species of the World vede G. weii jako endemita známého výhradně z typové lokality.

Co to znamená pro terénní průzkumy

Praktický důsledek studie míří k metodice. Bioakustický monitoring (nahrávání a automatické rozpoznávání hlasů) se v posledních letech stal standardním nástrojem mapování biodiverzity. Jenže algoritmy i lidští pozorovatelé pracují s předpoklady. Zvuk z koruny stromu v noci? Pták. Právě tenhle předpoklad může vést k systematickému podhodnocení obojživelníků v oblastech, kde žáby volají z vyvýšených pozic a jejich hlas připomíná pěvce.

Autoři doporučují kombinovat tři vrstvy dat:

• Morfologii – fyzický odchyt a determinace.
• Genetiku – molekulární potvrzení druhu.
• Bioakustiku – ale s důslednou spektrogramovou analýzou, ne jen se sluchovým dojmem.

Pro oblast jihovýchodní a východní Asie, kde diverzita stromových žab stále roste s každou novou expedicí, to podle nás znamená jediné: každý „ptačí“ hlas z bambusového porostu si zaslouží nahrávku a spektrogram, než ho někdo škrtne ze seznamu obojživelníků.

Malá žába na bambusovém stéble v mlžném lese provincie Guizhou tak možná není jen kuriozita pro herpetologické časopisy. Je připomínkou, že les skrývá víc, než jsme ochotni slyšet, zvlášť když si myslíme, že víme, co posloucháme.