Po příjezdu na hotel se přepnou do režimu, kdy je vše dovoleno. Češi v cizině stále bojují s etiketou

Japonci vyhráli globální průzkum Expedia mezi více než čtyřmi tisíci hoteliéry jako nejlepší turisté na světě. Češi v žádném podobném žebříčku nefigurují, ale prohřešky, které hotelový personál spolehlivě dráždí, známe až příliš dobře.

Foto: PxHere

Když se řekne „vzorný hotelový host“, hoteliéři z Tokia po Lisabon popisují v podstatě totéž: tichý, zdvořilý, předvídatelný člověk, který po sobě nechá pokoj v rozumném stavu a k personálu se chová s respektem. Japonci tenhle profil naplňují tak spolehlivě, že v průzkumu Expedia zvítězili hned v několika kategoriích, od pořádku přes nízkou hlučnost po minimální sklon ke stížnostem. Problém není v tom, že by Češi byli mezinárodně označeni za nejhorší hosty. Žádný robustní žebříček nic takového neříká. Problém je v tom, že konkrétní návyky, které hoteliéry po celém světě nejvíc vytáčejí, se v českém turistickém DNA vyskytují podezřele často.

Co přesně hoteliéři oceňují, a proč zrovna Japonce

Anketa portálu hotel.info mezi více než sedmi sty evropskými hoteliéry přinesla překvapivě jednoduchý výsledek. Téměř všichni dotázaní postavili na první místo poctivost hosta. Přes 95 % pak zmínilo spolehlivost a přátelskost. Spropitné? To považoval za důležité jen zhruba každý pátý. Představa, že štědrý bakšiš spraví všechno, je tedy iluze.

Japonci v tomto rámci excelují nikoli díky exotické zdvořilosti, ale díky předvídatelnosti. Nekouří na pokojích, nekřičí na chodbách ve dvě ráno, nereklamují snídani kvůli špatně ohřátému croissantu. Mezinárodní průzkum YouGov z roku 2019 potvrdil, že japonští turisté patří v očích veřejnosti napříč 26 zeměmi mezi nejvítanější. Není to kulturní romantika, je to prostě nízká údržba pro personál.

Pět hříchů, které hotely spolehlivě dráždí

Pilotní studie mezi českými profesionály z oboru pohostinství, publikovaná v odborném časopise e-Review of Tourism Research, zmapovala, co personál vnímá jako problémové chování. Výčet je nepříjemně konkrétní:

• Hluk na chodbách a pokojích – v průzkumu Expedia z roku 2018 mezi 18 000 respondenty označili cestující „chodbové výtržníky“ a „pokojové bouřliváky“ za nejotravnější spoluhosty vůbec.
• Kouření uvnitř – zápach cigaret v pokoji patří mezi nejdražší prohřešky, protože pokoj vyžaduje hloubkové čištění.
• Nepořádek hraničící s vandalismem – rozlité víno, spálené ručníky, rozbité vybavení.
• Arogance vůči personálu – v české studii uvedlo 54,5 % respondentů, že se k nim zahraniční hosté někdy chovali neuctivě; 56,8 % vidělo opilost, hlučnost nebo urážení místních.
• Plýtvání u bufetu – program Hilton Green Ramadan na 45 hotelech ve 14 zemích ukázal, že cílená opatření dokážou snížit odpad z talířů o 26 %. Hotely tedy vědí, kolik jídla končí v koši, a začínají to řešit.

Žádný z těchto bodů není výlučně český patent. Britové, Rusové i Číňané se v mezinárodních anketách objevují jako problémoví hosté stejně často. Jenže pro Čechy platí nepříjemná věc: nejsme dost velký turistický národ na to, abychom si vybudovali pozitivní protireputaci. Jeden hlučný víkend v chorvatském resortu váží víc než deset bezproblémových pobytů.

Kolik stojí špatné chování v korunách

Hotelové sankce dávno přestaly být symbolické. Marriott ve své oficiální nekuřácké politice upozorňuje na „významný poplatek za obnovu pokoje“ za porušení zákazu kouření. Konkrétní Embassy Suites by Hilton v americkém Parsippany jde ještě dál: poplatek 500 dolarů (zhruba 11 500 korun) za kouření uvnitř hotelu, a to včetně možnosti okamžitého vykázání bez náhrady.

Podobná logika platí i pro domácí mazlíčky. Staybridge Suites pod hlavičkou IHG povoluje zvířata do 23 kilogramů, ale s podmínkami, které mnozí čeští turisté ignorují: nevratný poplatek, zákaz vstupu do restaurace, povinnost zajistit zvíře při nepřítomnosti a vyklidit pokoj pro úklid. Hilton v Parsippany účtuje 75 až 125 dolarů za pobyt se zvířetem a povoluje maximálně dva mazlíčky.

A nejde jen o zahraničí. Brněnský OREA Congress Hotel rozlišuje pokoje, kde mazlíčky povoluje za příplatek, od těch, kde je výslovně zakazuje. Pelhřimovský BEACHWELL je celý nekuřácký a za zvíře účtuje 200 korun za noc. Pravidla existují, otázka je, kdo si je přečte.

Nejde o národnost, ale o checklist

Podle dat ČSÚ se v prvním čtvrtletí 2026 ubytovalo v českých hromadných zařízeních 2,3 milionu rezidentů. Domácí klientela je pro české hotely klíčová, a personál řeší s českými hosty přesně stejné problémy jako zahraniční kolegové s turisty odjinud. Hluk, kouření, nepořádek, povýšenost. Destinace se mění, návyky ne.

Praktický test je jednoduchý. Pokud na chodbě nezvyšujete hlas po desáté večer, nekouříte na pokoji, nechováte se k recepční jako k podřízené a u bufetu si berete tolik, kolik sníte, patříte do kategorie hostů, které hoteliéři skutečně oceňují. Ne kvůli pasu, ale kvůli chování.

Špatný turista není národnost. Je to soubor návyků, a každý z nich má dnes v hotelu velmi konkrétní cenovku.