Katovi nestačila ani sekera, musel vzít nůž. Poprava králova levobočka Jamese se změnila v šílené divadlo

15. července 1685 potřeboval londýnský kat nejméně pět ran sekerou, a nakonec i nůž, aby sťal hlavu vévodovi z Monmouthu.

Foto: Picryl

James Scott, nemanželský syn krále Karla II., stál toho rána na popravišti na Tower Hill jako poražený rebel. Šest týdnů předtím přistál na anglickém pobřeží s hrstkou mužů a prohlásil se králem. Teď klečel před špalkem a věděl, že jeho kat má pověst řezníka. Dal mu šest guinejí a prosil ho, aby ho neodbyl tak jako lorda Russella. Pak si sáhl na ostří sekery a řekl, že není dost ostré. Měl pravdu.

Králův oblíbený bastard

Karel II. zplodil nejméně čtrnáct nemanželských potomků. Většina z nich splynula s aristokracií, dostali tituly, panství, výhodné sňatky. Jen jeden z nich proměnil svůj původ v politický nárok. James Scott, syn Karla a jeho velšské milenky Lucy Walterové, vyrostl u dvora, získal titul vévody z Monmouthu a stal se protestantským hrdinou v zemi, která se děsila katolicismu.

Strach nebyl bezdůvodný. Karlův bratr a zákonný dědic Jakub, vévoda z Yorku, konvertoval ke katolické víře. Kolem roku 1680 se anglický parlament opakovaně pokusil vyloučit ho z nástupnictví, takzvaná krize kolem nástupnictví roztrhla politickou scénu na dva tábory. Pro jednu stranu byl Monmouth přijatelnější alternativou: protestant, voják, charismatický muž s královskou krví, byť nelegitimní. Pro druhou stranu byl nebezpečný uzurpátor, který si hraje s ohněm.

Oheň vzplál 6. února 1685, kdy Karel II. zemřel. Jakub II. usedl na trůn. Monmouth se rozhodl jednat.

Šest týdnů od vylodění k špalku

11. června 1685 přistál Monmouth v Lyme Regis na pobřeží Dorsetu. Ve svém manifestu označil Jakuba za „papežského uzurpátora“ a vraha, vyhlásil boj za protestantské náboženství a práva Anglie. Kolem sebe shromáždil několik tisíc dobrovolníků, většinou rolníků a řemeslníků ze západní Anglie.

Profesionální armáda Jakuba II. je rozdrtila. V noci z 5. na 6. července 1685 se Monmouthovy síly pokusily o noční útok na královský tábor u Sedgemooru v Somersetu. Překvapení selhalo, bitva se změnila v masakr. Monmouth uprchl z bojiště, ale o tři dny později ho našli schovaného v příkopu pod kapradím, vyhladovělého a v přestrojení.

Jakub II. ho přijal v Londýně, ale milost nepřicházela v úvahu. Monmouth se prohlásil králem, a to byl čin, po kterém neexistovala cesta zpět. Poprava byla nařízena bez soudu, na základě původního rozsudku za velezradu.

Pět ran a nůž

Ráno 15. července 1685 vystoupil Monmouth na lešení na Tower Hill. Odmítl některé obvyklé úkony odsouzence, neprohlásil se za stoupence anglikánské církve tak, jak si přáli přítomní duchovní. Vytáhl šest zlatých guinejí a podal je katovi Jacku Ketchovi. Pak řekl větu, kterou si zapamatoval každý přítomný: ať ho neodbude jako lorda Russella.

William Russell, popravený o dva roky dříve za účast na spiknutí, potřeboval od Ketche tři rány. Kronikář John Evelyn je nazval „řeznickými“. Monmouth věděl, co ho čeká, a přesto podcenil, jak špatné to bude.

Podle Evelynova deníku Ketch sekl nejméně pětkrát. Po prvních úderech se Monmouth podle pozdější tradice ještě pohnul; sám před popravou varoval, že pokud ho kat zasáhne dvakrát, nemůže slíbit, že sebou necukne. Rány nebyly účinné. Hlava zůstávala na těle. Ketch nakonec musel práci dokončit nožem.

Dobový oficiální tisk, který jinak podrobně zaznamenal teologické rozhovory na lešení, samotné stětí prakticky přešel mlčením, formulí, že „kat přistoupil ke svému úřadu“. Detail o noži zamlčel. Konkrétnější svědectví přinesly až soukromé záznamy a pozdější biografické slovníky, zejména Dictionary of National Biography, které uvádí, že Ketchova nervozita po Monmouthově narážce na Russella mohla být jednou z příčin selhání.

Dav reagoval zuřivě. Evelyn zaznamenal, že lid byl tak rozlícený, že by kata bez ozbrojené ochrany roztrhal na kusy. Jméno Jacka Ketche se od toho dne stalo v angličtině obecným synonymem pro neschopného popravčího, a zůstalo jím po staletí.

Epilog na Tower Hill

Monmouthovy ostatky byly pohřbeny v kapli sv. Petra ad Vincula v areálu Toweru, vedle dalších popravených aristokratů. Jeho smrt ale nebyla tečkou za krizí, byla jejím prvním dějstvím.

Po Sedgemooru přišly takzvané krvavé soudy soudce Jeffreyse: stovky Monmouthových stoupenců skončily na šibenici nebo v otroctví na karibských plantážích. Jakub II. si upevnil moc, ale způsob, jakým to udělal, mu ji nakonec vzal. O tři roky později přistál v Anglii Vilém Oranžský, Jakub uprchl do Francie a Slavná revoluce přinesla Listinu práv a parlamentní monarchii.

A Jack Ketch? Nebyl odvolán za Monmoutha. Ani za Russella. Z úřadu ho sesadili až v lednu 1686 za urážku šerifa. Když jeho nástupce Pascha Rose zpackal svou první popravu oběšením, povolali Ketche zpět. Některé kariéry prostě nelze zabít ani sekerou.