Slavný důl Roudný nakonec pohltila voda. Zlatou horečku ve středních Čechách dnes připomíná stezka

Za necelých třicet let vydal Roudný téměř šest tun zlata. Pak přestaly fungovat pumpy a důl zmizel pod hladinou.

Foto: Needpix

Dne 11. října 1930 se na šachtě Václav zastavily stroje. Zlatodůl Roudný u Zvěstova, který na začátku 20. století patřil k nejproduktivnějším v Evropě, přišel o investory i o naději. Ještě rok se důlní díla udržovala provozuschopná, čerpadla odváděla spodní vodu, šachty zůstávaly přístupné. Jenže v roce 1931 se přestalo čerpat definitivně. Voda stoupala pomalu, patro po patře, až pohltila celý podzemní labyrint. Žádná havárie, žádná povodeň. Prostě ekonomika. Dnes po zlaté horečce ve středních Čechách zbyla 4,5kilometrová naučná stezka, která ukazuje víc, než by člověk čekal od souboru informačních tabulí v lese.

Šest tun zlata pro monarchii

Čísla z Roudného znějí pro českou lokalitu neuvěřitelně. Mezi lety 1904 a 1930 se z hloubky až 500 metrů vytěžilo přes 664 tisíc tun rudy, ze které horníci získali 5 770 kilogramů ryzího zlata. Celkový odhad produkce lokality sahá k sedmi tunám. Podle odborného článku v Journal of Geosciences dodával důl v určitém období zhruba 80 procent veškerého zlata Rakouska-Uherska, s roční produkcí až 400 kilogramů. Pro srovnání: slavné Jílové u Prahy nebo Kašperské Hory těžily v 19. století kolem 20 kilogramů ročně. Roudný byl dvacetkrát výkonnější.

Moderní technologie (elektrické čerpání, cyanidové loužení, vlastní elektrárna) z něj udělaly průmyslový podnik evropského formátu. Kolem šachet vyrostla hornická kolonie, důlní hotel, louhovna. A pak přišel útlum. Proměnlivá zlatonosnost žil, nepravidelné rozložení rudniny a hlavně neochota vlastníků investovat do modernizace znamenaly konec.

Co zůstalo pod vodou, a co nad ní

V zatopených šachtách zlato stále je. Odborné odhady hovoří o 25 až 30 tunách zbytkových zásob zlata a 37 až 45 tunách stříbra v ložisku. V kalech po loužení zůstalo dalších 600 až 900 kilogramů zlata. Jenže po válce, kdy se důl částečně odčerpal a zpřístupnil, státní geologové vyhodnotili obnovu těžby jako ekonomicky nereálnou. Další průzkumy v 80. letech potvrdily totéž; mineralizace v okolí nepokračuje způsobem, který by se vyplatil. Roudný zůstal zapečetěný vodou.

Nad hladinou ale zůstaly stopy, které krajina nestihla přepsat. Šachty Aleška, Václav a Jindřiška. Hráze kalojemů. Zbytky hornické kolonie. A právě na těchto plochách se odehrál nečekaný zvrat: z průmyslové rány se stalo chráněné území.

Kde těžba skončila, příroda začala

Přírodní památka Roudný má pouhých 2,5 hektaru, ale její hodnota je mimořádná. Obnažené písčité plochy na hrázích kalojemů a odvalech se staly domovem teplomilných a ohrožených organismů. Podle karty území AOPK ČR jde o jediné současně potvrzené naleziště chráněného svižníka písčinného v Čechách, brouka, který potřebuje právě takový typ druhotného biotopu. Plán péče doplňuje výskyt tolije bahenní a dalších mokřadních druhů v tůních, které vznikly po těžbě.

Kontrast je čitelný na každém kroku. Tam, kde stála louhovna, dnes roste les. Tam, kde se sypala hlušina, hnízdí vzácný hmyz. Hornická krajina se proměnila v přírodní laboratoř sukcese, a stezka to ukazuje.

Patnáct zastavení v terénu

Naučná stezka Zlatodůl Roudný startuje na návsi v osadě Roudný u autobusové zastávky. Okruh měří 4,5 kilometru, má 15 zastavení a dvě krátké odbočky. Na projití stačí zhruba hodina a půl. Terén je členitý: lesní pěšiny, kořeny, umělé schůdky. Pro kočárky a kola není vhodný, pro starší děti ano. Na každém zastavení čekají historické fotografie zasazené přímo do terénu, takže návštěvník vidí, jak místo vypadalo za provozu dolu, a může srovnat se současností. Děti mají na panelech vlastní úkoly.

Stezka provádí celým areálem: od šachet přes kalojemy a hornickou kolonii až po biotopy přírodní památky. V letních měsících funguje u areálu Lesní bar, jinak je zázemí základní; nejde o velký turistický komplex, spíš o čtení krajiny s průvodcem v podobě panelů. Autem se sem dostanete přes Zvěstov, z Vlašimi je to krátký dojezd, z Prahy standardní středočeský výlet.

Kam ještě zajít

Kdo chce hornický den prodloužit, může srovnat Roudný s dalšími českými zlatými stezkami. V Jílovém u Prahy nabízí regionální muzeum tři přístupná důlní díla a rýžování zlata; tamní zážitek stojí víc na podzemí než na krajině. Zlatohorská hornická stezka v Jeseníkách měří 17 kilometrů s převýšením 430 metrů a zabere tři až čtyři hodiny, úplně jiná liga náročnosti. Roudný je mezi nimi kompaktní, ale obsahově nejhustší: na necelých pěti kilometrech se vejde průmyslová historie, ekologie i paměť místa.

Po výletu stojí za zastávku románská rotunda sv. Václava v nedalekém Libouni. Podle místní tradice ji ve 13. století postavili právě roudenští havíři. Uvnitř jsou fresky sv. Barbory a Kateřiny, patronek horníků. Kruh se uzavírá: zlato z Roudného formovalo krajinu, vesnice i kostely. Voda důl pohltila, ale stopy zůstaly čitelné pro každého, kdo se vydá pěšky.