Jedno smočení nohou vás může vyjít na 100 000 korun! Na Šumavě natáčejí turisty, hrozí jim brutální pokuty

Správa Národního parku Šumava zveřejnila koncem května video z Plešného jezera, na kterém se turisté koupou v přísně chráněné vodě. Pokuta může dosáhnout až 100 000 korun.

Záběry ukazují to, co strážci parku popisují rok co rok: lidé sundají boty, vstoupí do ledovcového jezera, namočí si nohy, pustí psa do vody, někdy přivezou paddleboard. Působí to nevinně, pár minut osvěžení po šestikilometrovém výšlapu. Jenže pět šumavských ledovcových jezer patří k nejcitlivějším sladkovodním ekosystémům ve střední Evropě a každý takový kontakt zanechává stopu, kterou příroda maže desítky let. Mluvčí parku Jan Dvořák potvrdil, že správa řeší desítky podobných případů každou sezónu.

Ekosystém, který se stále nevzpamatoval z kyselých dešťů

Šumavská ledovcová jezera (Plešné, Černé, Čertovo, Prášilské a Laka) vznikla před více než deseti tisíci lety. Jejich voda je extrémně chudá na živiny, průzračná a studená. Právě tahle chudoba je podmínkou přežití organismů, které jinde v Česku nerostou. V Černém jezeře žije šídlatka jezerní, drobná vodní plavuň s jedinou českou lokalitou. V Plešném jezeře má jedinou tuzemskou adresu její příbuzná, šídlatka ostnovýtrusná. Obě jsou vázané na písčité dno a specifickou chemii vody; stačí zvýšit přísun živin a sedimentu a porosty ustupují.

Správa NP Šumava už v roce 2019 upozorňovala, že ekosystém jezer se ani více než dvacet let po odeznění kyselých dešťů nevrátil do původního stavu. Obnova probíhá pomalu, řádově v dekádách. Každé koupání, každý pes ve vodě, každý paddleboard přitom znamená totéž: vnos opalovacích krémů, repelentů, potu, mikroplastů z oblečení a mechanické narušení mělkovodních zón, kde se koncentruje život. Kumulativní efekt u jezera, kolem kterého ročně projde kolem 25 tisíc návštěvníků (jako je Plešné), není zanedbatelný. U Prášilského jezera správa eviduje bezmála 70 tisíc příchodů za rok.

Zákon mluví jasně, terén je označený

Všech pět jezer leží v klidových územích národního parku. Návštěvní řád výslovně zakazuje vodní sporty mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, a žádné ledovcové jezero takovým místem není. V klidových územích se navíc smí pohybovat výhradně po vyznačených trasách. Hranice jsou v terénu označené tabulemi a červeným pruhovým značením na stromech; starší smaltové cedule nesou označení „1. zóna národního parku“.

Kdo zákaz poruší, riskuje podle zákona č. 114/1992 Sb. pokutu až 100 000 Kč ve správním řízení. Na místě strážci historicky ukládali sankce do 10 000 Kč, závažnější případy postupovali dál. Přesnou statistiku pokut výhradně za koupání v ledovcových jezerech správa veřejně nerozlišuje; výroční zprávy vedou přestupky agregovaně. Za celý park bylo v roce 2022 projednáno 179 přestupků, o rok později už 342 příkazních pokut. Koupání v jezerech figuruje v obou zprávách mezi nejčastějšími delikty.

Proč zákazy nefungují

Část návštěvníků pravidla zjevně nezná. Větší část je ale vědomě podceňuje. Cedule stojí u každého přístupu, správa o zákazu komunikuje na webu, v médiích i přímo v terénu, a přesto se scénář opakuje každé léto. Strážci provádějí pravidelné kontroly, u Plešného jezera park historicky udržoval stálou službu. Nepřetržitý dohled u všech pěti jezer současně ale personálně zvládnutelný není. Systém tak funguje jako kombinace prevence, namátkových kontrol a následných sankcí, nikoli jako fyzická blokáda vstupu.

Sousední Národní park Bavorský les řeší totéž u Rachelsee; tamní správa sází na důsledné vymáhání, značení i fyzické zábrany proti sešlapu břehů. Český KRNAP pracuje podle stejného zákonného základu: vodní sporty jen na vyhrazených místech, v klidových územích pohyb výhradně po určených trasách. Šumava v přísnosti pravidel nijak nevybočuje; problém není v legislativě, ale v tom, že tisíce lidí ročně považují „jen smočit nohy“ za bezvýznamný prohřešek.

Kam na Šumavě legálně do vody

Kdo chce po výšlapu do vody, má alternativy. Rybník Kramata u Vimperka nabízí koupání uprostřed šumavských lesů bez jakéhokoli konfliktu s ochranou přírody. V Kvildě funguje upravená koupací nádrž v nadmořské výšce přes tisíc metrů; atmosféru horského koupání tedy dostat můžete, aniž byste riskovali stotisícovou pokutu a poškození ekosystému starého deset tisíc let.

Ledovcová jezera nejsou koupaliště. Jsou to místa, kde se příroda pokouší dohnat škody, které jí lidé způsobili už jednou, kyselými dešti v minulém století. Nechat je být je to nejmenší, co můžeme udělat.