Otevřeli novou stezku přes hranice. Čechům bere dech, ale skoro nikdo o ní neví

11. dubna 2026 se mezi Hřenskem a saskou Schmilkou otevřela čtyřkilometrová pěší trasa, která spojuje dva národní parky a obchází frekventovanou silnici.

Zdroj fotografie: Pudelek - licence CC BY-SA 4.0

Kdo zná České Švýcarsko, zná i jeho paradox: tisíce lidí mířících na Pravčickou bránu a pár set metrů vedle ticho, ve kterém slyšíte jen vítr v bučinách. Právě do toho ticha teď vede nová přeshraniční stezka. Začíná nenápadně, odbočkou ze silnice Hřensko–Mezní Louka v údolí Suché Bělé, asi sto metrů od budovy úpravny vody. Pak stoupá přes Dlouhý roh, prochází zachovalým bukovým lesem a po dvou a půl kilometrech nově vybudovaného úseku vyústí nad labským údolím u Schmilky. Celkem čtyři kilometry, žádné vstupné, žádné turnikety. Jen les, výhledy a česko-německá hranice, kterou překročíte, aniž byste si toho všimli.

Proč o ní skoro nikdo neví

Důvod je prostý: stezka je na světě teprve pár týdnů. Ještě 22. 12. 2025 ji saský národní park označoval za budoucí „tajný tip“ a fakticky nehotovou novinku. Slavnostní otevření proběhlo až 11. 4. 2026, kdy ji správy obou parků společně předaly veřejnosti. Neleží na zavedené ose Hřensko–Pravčická brána, kterou ročně projdou statisíce turistů. Není to ikonický landmark s fotogenickým skalním obloukem a restaurací Sokolí hnízdo. Je to komorní spojka mezi dvěma chráněnými územími, a právě proto zatím uniká pozornosti.

Podle nás má tahle neviditelnost datum spotřeby. Květen, červen a září 2026, ideálně ve všedních dnech, to je okno, kdy stezka nabídne to, co slibuje: klid, bučiny a pohledy na krajinu, která se čtyři roky po ničivém požáru z léta 2022 překvapivě rychle zotavuje. V létě tlak na celý region vzroste, ale i pak půjde o klidnější variantu než pravčická klasika.

Co na ní bere dech, a co jí předcházelo

Oficiální popis zdůrazňuje tři věci: výhledy do údolí Labe nad Schmilkou, průchod starými bučinami a pohledy na regenerující se požářiště. Na české straně se stezka napojuje na vyhlídkovou plošinu Fénix s panoramatem směrem k Pravčické bráně, na saské na naučnou trasu Cesta do divočiny. Dohromady tvoří celodenní okruh, který propojuje dva národní parky bez jediného kroku po silnici plné kamionů.

Jenže cesta k otevření byla dlouhá. Původně se uvažovalo o vedení nad Hřenskem po historické Johannespromenade. Požár v roce 2022 ale zanechal nebezpečná místa a plán padl. Správy parků musely hledat novou variantu, takovou, která nepovede přes klidová území a projde přísnými ekologickými prověrkami. Politický příslib řešení padl teprve v roce 2023, terénní práce následovaly. Výsledkem je trasa vedená mimo nejcennější jádrové partie, která se české strany klidových území dotýká jen po okraji.

Jak se tam dostat

Nejpraktičtější varianta nevyžaduje auto. Z Děčína jede turistická linka 434 do zastávky Hřensko, st. úpravna vody, to je přímo u nástupu na stezku. Zpátky ze Schmilky poslouží autobus 435 nebo vlak ze stanice Schmilka-Hirschmühle do Schöny, odkud jede přívoz zpět do Hřenska.

Co vzít s sebou:

• Pevnou turistickou obuv, terén je kopcovitý, místy kořenový
• Jídlo a vodu, na samotné trase není občerstvení, zázemí najdete až ve Hřensku a Schmilce
• Osobní doklady, překračujete státní hranici
• Aktuální výstrahy obou parků, před výletem zkontrolujte web Správy NP České Švýcarsko i saské strany

Důležitý detail pro ty, kdo chtějí stezku kombinovat s Pravčickou bránou: ta je opět přístupná denně od 10 do 18 hodin, vstupné 125 korun. Gabrielina stezka z Mezní Louky ale zůstává uzavřená. Nová trasa tak vlastně funguje i jako součást přeskupování turistických proudů po požáru.

Není to ojedinělý fenomén

Hřensko–Schmilka není izolovaný případ. Česká pěší turistika se posouvá od několika přeplněných ikon ke klidnějším, delším a chytřeji vrstveným trasám. Tři příklady:

Brdy. Deset let po přeměně vojenského újezdu na CHKO jde o etablovanou výletní oblast uprostřed Čech, ideální pro Středočechy a Plzeňsko. Pozor ale: bývalé dopadové plochy Tok, Jordán a Brda mají omezený vstup a Posádkové cvičiště Jince zůstává bez povolení nepřístupné.

Krušnohorská hřebenovka. Sedm etap po hřebeni s opakovaným napojením na autobusy. Kdo nechce velké převýšení, nastoupí lanovkou z Bohosudova na Komáří hůrku a dojde na Sedmihůrskou vyhlídku, celoročně přístupnou a téměř prázdnou.

Stezka Českem. První oficiální český dálkový přechod od KČT: dvě větve po tisíci kilometrech, rozdělitelné i na víkendové etapy. Severní větev přímo zahrnuje Krušné hory i České Švýcarsko s Lužickými horami. Konceptem se blíží rakouskému Zentralalpenweg nebo německému Rennsteigu, jen bez alpského převýšení, a s tím, že ji může jít kdokoliv bez speciální výbavy.

Proč zrovna teď

Společný jmenovatel všech těchto tras je jednoduchý: lidé chtějí chodit, ne stát ve frontě. Požár v Českém Švýcarsku v roce 2022 paradoxně urychlil přemýšlení o tom, jak rozložit turistický tlak. Nová stezka Hřensko–Schmilka je jeho nejkonkrétnějším výsledkem, čtyři kilometry lesa a výhledů, které vznikly proto, že se dva národní parky dohodly na trase, jež nikomu neublíží. Ani krajině, ani turistům, kteří po ní půjdou.

Na Dlouhém rohu nad Schmilkou je místo, kde se bučiny rozestoupí a pod vámi se otevře labské údolí. Žádná cedule tam neříká „fotopunkt“. Zatím.