Do Moravy vypustili živé fosilie! Do našich řek se vrací bizarní tvor z doby dinosaurů

Tři tisíce jeseterů malých plavou od 1. května v řece Moravě, a poprvé se v Česku líhli přímo v proudu řeky, ne v umělé líhni.

Foto: Pixnio

1. května 2026 otevřeli odborníci z WWF Česko inkubační schránky ponořené v řece Moravě v Litovelském Pomoraví. Ven vypluly tři tisíce plůdků jesetera malého, ryby, jejíž vývojová linie sahá dvě stě milionů let do minulosti. Nejde ale o žádného exotického vetřelce. Jeseter malý je původní druh dunajského povodí, ke kterému Morava patří. V českých tocích postupně vyhynul kvůli přehradám, jezům a nadměrnému lovu. Teď se vrací. Otázka zní, jestli ho dnešní řeka vůbec dokáže přijmout zpět.

Co je jeseter malý a proč mu říkají živá fosilie

Jeseteři jako skupina existují od triasu. Dvě stě milionů let, to je doba, kdy po planetě chodili první dinosauři. Dnešní jeseter malý samozřejmě není beze změn totožný s druhohorním předkem, ale jeho základní stavba těla se za tu dobu změnila překvapivě málo. Protáhlý trup pokrytý řadami kostěných štítků, spodní ústa s vousky, chrupavčitá kostra. Na první pohled vypadá spíš jako rekvizita z přírodovědného muzea než jako ryba z české řeky.

Přesto tam patří. Jeseter malý (Acipenser ruthenus) je nejmenší z dunajských jeseterů, dorůstá kolem 40–60 centimetrů a celý život stráví ve sladké vodě, nepotřebuje moře. Historicky obýval i střední tok Moravy. „Je to symbolický krok, ale zároveň pilotní test,“ řekl k vypuštění Jan Freidinger z WWF Česko pro iROZHLAS.

Inkubační boxy místo vídeňské líhně

Letošní akce se zásadně liší od předchozích pokusů. Mezi lety 2017 a 2021 vysazovalo Povodí Moravy každoročně několik tisíc mladých jeseterů, kteří vyrostli v kontrolovaném prostředí, v kontejnerové odchovně u Vídně, kde se krmili přirozenou potravou z neupravované dunajské vody. Teprve jako odrostlejší juvenilové putovali do Moravy a Dyje.

Letos se poprvé testovalo něco jiného: jikry z Rybníkářství Pohořelice, pocházející z geneticky ověřené dunajské linie, byly umístěny do inkubačních schránek přímo v řece. Plůdek se líhl v proudu, v místní teplotě, s místním kyslíkem. Potenciální výhoda? Menší přechodový šok. Ryba od prvního okamžiku zná podmínky toku, ve kterém má žít. Přímý důkaz vyšší úspěšnosti oproti starší metodě zatím zveřejněn nebyl, proto WWF mluví o pilotu, ne o hotovém řešení.

Proč nestačí ryby jen vysadit

Tři tisíce plůdků zní jako hodně. V kontextu dunajské obnovy je to kapka. Rakouský projekt LIFE Sterlet, který běžel v letech 2015–2021, vypustil do Dunaje a řeky March (dolní tok Moravy) přes 235 tisíc mladých jeseterů. V květnu 2026 přibylo dalších 18 tisíc na ukrajinském Dunaji. Česká trojka tisíc je tedy spíš důkaz konceptu než populační záchrana.

A i kdyby se čísla zvýšila, klíčový problém leží jinde. Odborný akční plán pro jesetera malého identifikuje čtyři hlavní hrozby:

• Příčné stavby — jezy a přehrady blokují třecí migrace a mění proudění, sediment i teplotu vody.
• Regulace toků — narovnané koryto bez bočních ramen neposkytuje úkryty ani potravní základnu.
• Kvalita vody — změny kyslíku a teploty pod přehradami zhoršují podmínky pro tření.
• Historický nadměrný lov — kvůli masu i kaviáru; dnes už neaktuální, ale populaci srazil pod kritickou mez.

Na Dyji se část bariér podařilo řešit rybími přechody v Břeclavi, Bulharech a na Jamborově prahu v Lednici, vzniklo tak migrační napojení až po dolní hráz Nových Mlýnů. Na středním toku Moravy v Litovelském Pomoraví je situace méně přehledná. Kompletní seznam překážek pro celý moravský tah veřejně dostupný není.

Jak se pozná, jestli to funguje

Krátkodobě už teď mohou odborníci vyhodnotit technickou stránku: zda boxy umožnily úspěšné líhnutí a raný vývoj plůdku. Dlouhodobé uchycení populace je ale otázka let, ne měsíců. V zavedených dunajských projektech se úspěch sleduje přes značení ryb, telemetrické sledování pohybu, úlovková hlášení rybářů a nově i analýzu environmentální DNA (eDNA) z říční vody. Projekt LIFE-Boat 4 Sturgeon, který běží do roku 2030 a zapojuje země celého povodí, tyto metody standardizuje.

Česko do tohoto širšího rámce teprve vstupuje. Veřejně dostupná souhrnná bilance přežívání jeseterů vysazených v letech 2017–2021 neexistuje. Nevíme, kolik z tehdejších tisíců ryb dospělo. To neznamená, že akce selhaly, spíš že systematický monitoring teprve nabíhá.

Co dělat, když jesetera chytíte

Pro rybáře je odpověď jednoznačná: pustit. Okamžitě a šetrně. Jeseter malý je v Česku zvláště chráněný živočich; zákon o ochraně přírody zakazuje takové druhy chytat a držet. Vyhláška k rybářství sice uvádí lovnou míru 30 cm a dobu hájení od 16. března do 15. června, ale ochranný režim druhu má přednost. Šance na náhodný úlovek je zatím mizivá, přirozený výskyt se dnes omezuje na nejjižnější úseky Moravy a Dyje.

Litovelské Pomoraví, kde plůdky vypustili, je veřejnosti přístupná chráněná krajinná oblast mezi Olomoucí a Mohelnicí. Hlavní tok Moravy mezi Litovlí a jezem Hynkov ale nelze od dubna do konce července splouvat, v tomto období se využívá vedlejší rameno Malá Voda.

Jeseter malý přežil dvě stě milionů let geologických převratů. Posledních sto padesát let lidské přestavby řek ho málem dostalo. Jestli se má vrátit, nestačí vypustit tři tisíce plůdků. Musí se vrátit i kus fungující řeky, průchodné, čisté, s proudem, který má kam téct.