Vražedná občanská válka v džungli: Bývalí šimpanzí přátelé se začali masakrovat a vědci netuší proč

Dvě stě šimpanzů, kteří ještě před deseti lety sdíleli jeden les i společné vazby, se od roku 2018 navzájem zabíjejí. Počet obětí přesáhl dvě desítky.

Foto: Pixabay

V ugandském národním parku Kibale se odehrává něco, co primatologie dosud v takové míře neznala: trvalý rozpad jedné soudržné komunity na dvě nepřátelské frakce a následné koordinované útoky mezi bývalými spojenci. Komunita Ngogo, souvisle sledovaná vědci od roku 1995, patří k nejlépe zdokumentovaným šimpanzím skupinám na světě. Právě hloubka dat umožnila zachytit, jak se z pozvolného odcizení zrodilo systematické násilí, a proč vědci stále nedokážou ukázat na jednu příčinu.

Třicet let pod drobnohledem

Projekt založili v polovině devadesátých let David Watts z Yale a John Mitani z University of Michigan. Od té doby výzkumníci každý den sledují habituované jedince v terénu: zaznamenávají, kdo s kým tráví čas, kdo koho češe, jak se mění složení skupin při denním pohybu. Z těchto tisíců hodin pozorování vznikly síťové analýzy sociálních vazeb, které se později ukázaly jako klíčové. Ngogo nebyla jen velká komunita, byla největší známou divokou šimpanzí komunitou vůbec, s více než dvěma sty členy.

Důležitý detail: na rozdíl od slavného výzkumu Jane Goodall v Gombe, který běží od roku 1960 a drží absolutní prvenství v délce, šimpanzi v Ngogo nikdy nebyli přikrmováni. Vše, co vědci pozorovali, odráželo přirozené chování bez lidského zkreslení.

Jak se rozpadla jedna komunita

Zlom přišel kolem roku 2015. Síťové analýzy ukázaly, že sociální vazby uvnitř komunity se začaly polarizovat: jedinci na západním okraji teritoria trávili stále méně času s těmi ve středu. Podle studie Aarona Sandela a kolegů publikované v časopise Science šlo o pozvolný, ale nezastavitelný proces. Do roku 2018 byly vazby přerušeny natolik, že vznikly dvě oddělené skupiny, Western a Central, s vlastním územím i reprodukcí. Samice se pářily jen v rámci „své“ frakce. Bývalí spojenci se stali cizinci.

Co rozkol způsobilo? Vědci pracují s několika souběžnými hypotézami:

• Velikost komunity — přes dvě stě jedinců mohlo překročit práh, při kterém sociální koheze funguje.
• Soutěž o potravu a samice — větší skupina znamená tvrdší konkurenci.
• Smrt klíčových „přemosťujících“ jedinců v roce 2014, kteří udržovali vazby mezi podskupinami.
• Změna alfa samce v roce 2015, která přeskládala mocenskou strukturu.
• Respirační epidemie v roce 2017, jež mohla rozkol urychlit tím, že omezila kontakt mezi frakcemi.

Žádný z těchto faktorů sám o sobě nestačí. Právě to je na případu vědecky nejzajímavější, a zároveň nejvíce frustrující.

Krev mezi bývalými spojenci

Od roku 2018 do roku 2024 vědci zdokumentovali 24 koordinovaných útoků skupiny Western proti skupině Central. Nejméně sedm dospělých samců a sedmnáct mláďat bylo zabito. Další dospělí samci zmizeli bez vysvětlení. Podle aktualizovaných informací agentury Reuters přibyly v letech 2025–2026 další čtyři oběti. Celkový počet potvrzených mrtvých tak dosáhl osmadvaceti.

Průběh útoků připomíná spíše organizované nájezdy než spontánní potyčky. Samci skupiny Western patrolují hranice, využívají početní převahu a útočí koordinovaně: kousáním, údery, vláčením, kopáním. U mláďat bývá smrt rychlá, několik kousnutí nebo tupý náraz. Centrální skupina, menší a oslabená, nese nepoměrně vyšší ztráty.

Média po celém světě sáhla po příměru „občanská válka šimpanzů“. Sami autoři studie ale nabádají k opatrnosti. Šimpanzi nemají stát, ideologii ani institucionální politiku. Podobnost s lidským konfliktem spočívá v něčem užším a zároveň hlubším: v přeskupení skupinové identity a kolektivním násilí proti těm, kteří ještě nedávno patřili k „nám“.

Proč je to víc než kuriozita

Ngogo není první případ šimpanzího rozkolu. V Gombe v sedmdesátých letech popsala Jane Goodall rozpad komunity Kasekela a následné zabíjení, známé jako Gombská válka. Jenže tamní data byla řidší, pozorování omezenější a šimpanzi byli přikrmováni, což zpochybňovalo přirozenost celého scénáře. Ngogo je první jasně zdokumentované trvalé štěpení divoké, nekrmené komunity s třiceti lety podkladových dat a síťovými analýzami, které zachytily přechod od soudržnosti k polarizaci téměř v reálném čase.

Autoři odhadují, že k události takového rozsahu dochází zhruba jednou za pět set let. Meziskupinové násilí, tedy útoky na sousední komunity, je u šimpanzů známé a dobře doložené. Obrácení téhož násilí dovnitř, proti bývalým vlastním členům, je ale něco kvalitativně jiného.

Co to říká o soudržnosti

Nejsilnější poselství studie neleží v brutalitě útoků. Leží v tom, co k nim nebylo potřeba. Žádná etnicita, žádné náboženství, žádná ideologie. Stačil rozpad vztahů, lokální rivality a soutěž o zdroje uvnitř jedné dříve kooperativní skupiny. Pro evoluční biology je to signál, že kořeny polarizace mohou sahat hlouběji, než se často předpokládá, na úroveň, kterou sdílíme s našimi nejbližšími příbuznými.