Přežil dinosaury, ale teď mu hrozí konec. Na celé planetě neexistuje jediná samička

Píchoš Woodův je živoucí relikt z dob dinosaurů. Na světě ale existuje jen jako jediný samec – a už více než století marně „čeká“ na samičku.

Foto: Frameme - licence CC BY-SA 4.0

Představte si, že jste poslední svého druhu. Edy vlastně ne tak úplně, protože po světě běhají stovky vašich identických kopií, ale nikdo z vás si nemá s kým „popovídat“. Přesně v téhle bizarní a trochu smutné situaci se nachází cykas s poněkud pichlavým jménem – píchoš Woodův (Encephalartos woodii). Je to nejosamělejší starý mládenec naší planety, který přežil éru dinosaurů, ale dost možná už brzy nepřežije nedostatek něžného pohlaví.

Náhodný nález v africké divočině

Všechno to začalo v roce 1895. Botanik John Medley Wood se tehdy prodíral horkým a vlhkým lesem oNgoye v Jižní Africe. Mezi kapradinami a mechem narazil na podivný shluk čtyř kmenů, které vypadaly jako něco mezi palmou a přerostlým ananasem. Wood, fascinován jejich kovově lesklými listy, neváhal a jeden kousek odvezl do botanické zahrady v Durbanu. Tehdy mu ani ve snu nedošlo, že právě odtrhl posledního známého zástupce svého druhu od jeho domova.

Od té doby botanici prolezli les oNgoye křížem krážem, ale marně. Nenašli už ani jeden další exemplář. A co je horší, tenhle konkrétní fešák je samec. Cykasy jsou totiž buď kluci, nebo holky. Samec produkuje pyl, samička vajíčka. A protože na celém světě nebyla nalezena jediná samičí rostlina, chudák píchoš nemá koho opýlit.

Svět plný klonů aneb jeden za všechny

Dneska najdete píchoše Woodova v nejlepších botanických zahradách od Londýna po New York. Jenže je v tom háček. Všechny tyhle rostliny jsou vlastně jedna a tatáž bytost. Botanici je totiž množí takzvanými odnožemi – prostě uříznou kousek „dítěte“, které vyroste u paty kmene, a zasadí ho jinam. Geneticky je to pořád ten samý jedinec, který Wooda potkal před 130 lety. Je to taková armáda klonů, která sice drží druh při životě, ale nikam ho neposouvá.

Píchoš je přitom pořádný kusanec. Má silný kmen, který může měřit až šest metrů, a jeho listy jsou tuhé a ostré jako břitva. Když se rozhodne „kvést“, vytvoří obří oranžové šišky, které váží desítky kilogramů. Jsou nádherné, monumentální… a úplně k ničemu, protože v nich není ani jedno semínko, ze kterého by vyrostl nový, unikátní potomek.

Zoufalé hledání nevěsty: Drony i umělá inteligence

Vědci se ale nevzdávají. V posledních letech nasadili do akce těžkou techniku. Nad jihoafrickými pralesy létají drony vybavené multispektrálními kamerami a umělá inteligence analyzuje každý pixel zeleně. Hledají tu jednu jedinou vyvolenou – samičku, která by se lišila tvarem koruny nebo barvou šišek. Několikrát už sice narazili na slibný kousek, ale vždycky z toho byl jen jiný, běžnější druh cykasu.

To vede mimo jiné k tomu, že kvůli své vzácnosti je píchoš Woodův nesmírně cenný. Na černém trhu byste za malou sazenici zaplatili víc než za luxusní bourák. Proto jsou tyhle rostliny v botanických zahradách často za mřížemi, pod dohledem kamer nebo dokonce s čipem v kmeni. Je to smutný osud pro organismus, jehož předkové pamatují první krůčky dinosaurů a přežili dopad asteroidu.