Byl tak zlý, až skončil v pekle už na zemi. Děsivý příběh krále, který skončil jako lidská pochodeň kvůli niti
Intriky, zrady a politické přebíhání – to byl život Karla II. Navarrského. Jeho konec ale připomíná spíš temnou legendu než historickou skutečnost.
Obsah článku
Karel II. se narodil v roce 1332 a už od mládí mu bylo jeho malé království v Pyrenejích těsné. Navarrsko pro něj bylo jen takové malé hřiště, zatímco on chtěl hrát první ligu ve Francii, jak redakce VědaŽivě zjistila. Měl k tomu sice papírově celkem blízko, protože jeho matka byla dcerou francouzského krále Ludvíka X., ale v tehdejší politice platilo právo silnějšího a sálský zákon mu dělal čáru přes rozpočet. Tečka. Jenže Karel se s tím rozhodně nehodlal smířit. A takže místo toho, aby se staral o své poddané, trávil čas pletichami na francouzském dvoře a snažil se vyštípat každého, kdo mu stál v cestě.
Vážně, ale vážně špatný král
Jeho přezdívka „Špatný“ nebo také „Zlý“ nebyla náhoda. Karel byl totiž mistrem v disciplíně „kam vítr, tam plášť“. Jednou podlézal francouzskému králi, aby mu vzápětí vrazil kudlu do zad a spolčil se s Angličany. Dokonce nechal zamordovat králova oblíbence Charlese de La Cerdu, což byla tehdy nehorázná provokace. A když se v Paříži lůza vzbouřila proti šlechtě, Karel se k nim hned přidal – jen proto, aby zase vycouval, když se karta obrátila (přičemž nechal ty samé lidi bez mrknutí oka zmasakrovat). Byl to zkrátka a dobře člověk, kterého byste na pivo nepozvali, protože by vám nejspíš stihl prodat střechu nad hlavou, zatímco byste si odskočili na toaletu.
Smrtící pyžamo a jedna nešikovná služebná
Osud si na něj ale počkal v roce 1387. Tehdy už byl Karel starý a nemocný muž, kterého trápily snad všechny neduhy středověku od dny až po ochrnutí. Jeho lékaři, kteří tehdy o hygieně a bezpečnosti práce věděli asi tolik jako my o životě na Marsu, mu naordinovali vskutku bizarní proceduru. Král se měl nechat zašít do lněného plátna, které bylo skrz naskrz nasáklé silnou pálenkou nebo vínem. Měla to být taková středověká verze detoxu, která mu měla vrátit sílu do údů.
A teď si to představte: král leží v posteli, zabalený jako mumie v hadrech nasáklých hořlavinou, a služebná dostane úkol celý tenhle balík zašít. Což o to, zhostila se toho náramně, ale když byla hotová, napadlo ji, že by bylo fajn přepálit nit svíčkou, místo aby hledala nůžky. Bylo to přece rychlejší (navíc prý tato dáma nepatřila k nejbystřejším, proto na ni také vyšel tenhle nezáviděníhodný úkol). Jenže jakmile se plamen přiblížil k té alkoholové lázni, stalo se, co se stát muselo. Karel se během vteřiny změnil v lidskou pochodeň. Služka v totální panice utekla a nechala krále svému osudu. A zlý král pak trpěl několik dní v nepředstavitelných bolestech, než ho smrt konečně vysvobodila.
Boží tresty a historické otazníky
Doboví kronikáři v tom měli hned jasno. Podle nich to nebyla náhoda, ale přímý zásah shůry. Bůh se prostě už nemohl dívat na ty jeho věčné zrady a poslal mu účet v podobě ohnivého pekla přímo v ložnici. I když je fér říct, že někteří moderní historici berou tuhle historku s rezervou a spekulují spíš nad tím, zda nešlo jen o dobovou propagandu.