Mýtický spojenec, nebo geniální podvrh? Jeden dopis způsobil poprask, Evropa staletí hledala zemi, která neměla existovat

Bohatá země, zázračná fontána mládí a mocný vládce – legenda o knězi Janovi okouzlila celou Evropu. Dodnes ale není jasné, kde končí realita a začíná fantazie.

Foto: Pxhere

Představte si, že je polovina 12. století, sedíte na nějakém polorozpadlém hradě, venku zuří křížové výpravy a vy najednou dostanete do ruky dopis, ze kterého vám spadne čelist. Psaní je adresované byzantskému císaři a jeho autorem není nikdo jiný než tajemný kněz Jan. Tenhle chlapík o sobě podle zjištění redakce VědaŽivě tvrdil, že vládne nejbohatší a nejmocnější říši na světě, kde se to jen hemží drahokamy a křesťanskými ctnostmi. Ve své době to byla naprostá bomba, která v tehdejší Evropě způsobila větší poprask než dnešní virální videa na sociálních sítích.

Pohádka o mocném spojenci za obzorem

Středověcí panovníci z toho byli úplně paf. Legenda o knězi Janovi totiž nebyla jen o zlatě. V době, kdy se křesťanská Evropa lopotila v nekonečných bojích s expansivním islámem, působila vize silného spojence v zádech nepřítele jako dar z nebes. Tradovalo se dokonce, že Jan je potomkem jednoho z biblických Tří králů, což jeho prestiž vystřelilo až ke hvězdám. Hledání téhle bájné země se stalo tehdejším národním sportem šlechty i učenců.

Všichni chtěli věřit, že někde tam venku existuje ráj na zemi. Podle popisů v říši tekly řeky plné zlata a drahých kamenů a v jejím srdci měla vyvěrat bájná fontána mládí. Stačilo si jednou loknout a vrásky byly pryč. Navíc prý tahle země sousedila přímo s biblickou zahradou Eden. No, neberte to, že?

Geografický guláš: Z Asie šupem do Afriky

Když se začalo s pátráním, nikdo pořádně nevěděl, kde začít. Nejdřív se spekulovalo o dálném východě, někde v srdci Asie. Dokonce i slavný cestovatel Marco Polo se o Janovi ve svých zápiscích zmiňuje a snaží se přijít té záhadě na kloub. Jenže když se v Asii nic nenašlo, geografové prostě otočili kormidlem a začali tvrdit, že se říše musí nacházet v africké Etiopii.

Dnes už víme, že ten slavný dopis byl jeden z nejúspěšnějších podvodů historie, takový středověký hoax. Autor byl sice bez internetu, ale marketing zvládl na jedničku. Dodnes se historici přou, kdo to vlastně sepsal a proč, ale účel to splnilo. Evropští mořeplavci díky téhle vidině objevili kusy světa, do kterých by se jinak možná ani neodvážili vjet. Portugalci při svých cestách kolem Afriky dokonce stále doufali, že na kněze Jana konečně narazí.

Kde se vzala jiskra pravdy? Z legend a bájí

I když byla říše jako celek vymyšlená, legenda nevznikla úplně z ničeho. Za vším nejspíš stály zkazky o komunitách nestoriánů. To byla větev syrského křesťanství, jejíž misionáři byli neuvěřitelní drsňáci a dokázali se dostat až do nitra Asie, k mongolským kmenům nebo do Číny. Zprávy o křesťanech žijících mezi „pohany“ se cestou do Evropy nabalily jako sněhová koule, až z toho vznikla tahle pohádka o dokonalém státě.