Tajemní duchové našich vod: Zjistěte, kde v v ČR narazíte na divoce žijící medúzy

Průsvitná bytost, která se vznáší pod hladinou českého lomu — to není záběr z dokumentu o tropech, ale reálná podívaná, na kterou stačí vybrat správné místo a správný čas.

Foto: Pexels

Sladkovodní medúzka (Craspedacusta sowerbii) žije v českých vodách prokazatelně od roku 1930, kdy ji AOPK eviduje jako první tuzemský záznam tohoto nepůvodního druhu asijského původu. Přesto o ní většina lidí nikdy neslyšela, a ti, kdo ano, ji považují za internetovou kuriozitu. Není. Krajská hygiena ji dokumentuje, Povodí Ohře o ní píše na svém webu a v lomu Výkleky na Přerovsku jich bylo v září 2024 podle iDNES.cz najednou vidět tisíce.

Polabí a střední Čechy: nejdokumentovanější oblast

Pokud hledáte medúzky a bydlíte v Praze nebo středních Čechách, nejblíže máte do Polabí. AOPK v přehledu nepůvodních druhů bezobratlých výslovně zmiňuje pískovnu mezi Čečelicemi a Konětopy, pískovnu u Mělic a lokalitu Cítov–Baraba. Všechny jsou stojaté nebo jen mírně proudící vody, přesně takový typ prostředí, kde se medúzka zdržuje. Praktičtější tip pro výlet je lom Kojetice u Neratovic, kde portál Kudy z nudy uvádí výskyt medúzek jako místní raritu. Za příznivých podmínek je prý lze zahlédnout i při hladině, obvykle ale žijí v hloubce kolem pěti metrů, takže šnorchl nebo potápěčská maska výrazně zvyšují šanci na setkání.

Morava má svá dvě silná místa

Na Moravě jsou dvě lokality, kde je výskyt doložen opakovaně a z různých zdrojů. Hlučínská štěrkovna v Moravskoslezském kraji je jednou z nich. Krajská hygienická stanice zaznamenala přítomnost medúzky v roce 2023 a zároveň připomněla, že se tam vyskytovala už v roce 2008. Druhou je lom Výkleky na Přerovsku, kde po horkém létě 2024 média popsala masový výskyt, ne pár jedinců, ale tisíce medúzek najednou. Obě lokality jsou zároveň oblíbenými koupacími místy, takže šance na náhodné setkání při plavání je tam reálná.

Nechranice a severozápad Čech

Nechranická nádrž v Ústeckém kraji je dalším místem, kde se medúzky opakovaně objevovaly. Povodí Ohře na svém webu popisuje, že je lze při dostatečně prohřáté vodě sledovat těsně pod hladinou, tedy bez potápění. Nechranice jsou přitom velká nádrž s poměrně stabilním letním provozem, takže jde o lokalitu, kde se výskyt dá čekat opakovaně, ne jen jako jednorázový úkaz.

Teplo rozhoduje: červenec až září jsou klíčové měsíce

Medúzka sladkovodní tráví většinu roku jako drobný polyp přisedlý na dně nebo na ponořených předmětech, v tomto stadiu ji nikdo nevidí a nikdo o ní neví. Teprve při dostatečném oteplení vody přechází do volně plovoucího medúzového stadia, které je viditelné pouhým okem. Laboratorní pokusy popsané ve studii v časopise Biology z roku 2024 ukázaly, že při 14 °C k tomuto přechodu nedochází vůbec, zatímco při 22–28 °C probíhá sporadicky až pravidelně. V přírodě to odpovídá období července až září, kdy jsou stojaté vody v lomech a pískovnách nejtepleji. Čím déle trvá horké léto, tím větší je šance, že se medúzky ukážou, a tím déle zůstanou viditelné.

Neškodná, ale ne bez vlivu

Pro koupající medúzka sladkovodní nepředstavuje žádné zdravotní riziko, krajská hygiena to opakovaně potvrdila a kontakt s ní je bezpečný. Jiný pohled nabízí věda zaměřená na ekologii vodních nádrží. Studie publikovaná v Journal of Plankton Research v roce 2025 ukázala, že i při relativně nízkých hustotách dokáže medúzka výrazně snížit množství drobných korýšů v planktonu a nepřímo ovlivnit průhlednost vody. Pro člověka ve vodě je to stále jen fascinující setkání, ale pro samotnou nádrž jde o živočicha, který v ní tiše přepisuje potravinové vztahy.

Medúzka sladkovodní je v českých vodách přítomna déle než devadesát let, přesto ji většina lidí nikdy neviděla, ne proto, že by tu nebyla, ale proto, že se ukazuje jen tehdy, když jí to teplota dovolí. Kdo vyrazí na správné místo ve správný čas, může mít pocit, že objevil něco, co tu přitom bylo celou dobu.