Jednoho dne odejdou a už se nevrátí: Záhada tisíců Japonců

Existují firmy, které vám pomohou zmizet přes noc. Fenomén johatsu odhaluje odvrácenou tvář moderního Japonska.

Foto: Pexels

Představte si, že jednoho rána vstanete, políbíte drahou polovičku, zamáváte dětem a odejdete do práce. Jenže do ní nikdy nedorazíte. Ani se nevrátíte na večeři. Prostě prásknete do bot, přetrháte všechny vazby a začnete znovu v jiném městě a s úplně čistým štítem. Věřte nebo ne, ale v Japonsku je to krutá realita tisíců lidí. Říkají jim johatsu, což v doslovném překladu znamená vypaření nebo sublimace. Protože zmizí přesně tak, jako když se horká pára rozplyne ve vzduchu.

Kultura hanby mnohdy vyústí v životní restart

Možná si říkáte, proč by to někdo dělal? V zemi vycházejícího slunce hraje stále chtě nechtě prim reputace a čest. Jakmile tam člověk ztratí tvář, je to pro něj společenská smrt. Neúspěch u zkoušek, krachující firma nebo rozvod se tady bohužel i přes pokračující modernizaci společnosti stále ještě nebere jako životní lekce, ale jako nepřekonatelná hanba pro celou rodinu.

Takže místo aby Japonci čelili sousedům a příbuzným, raději zvolí únik. Ročně se takto do neznáma vydá 80 až 90 tisíc lidí. A nejde jen o peníze. Často jde o únik před toxickými vztahy nebo šikanou na pracovišti, které se říká pawa hara (power harassment). V Japonsku se zkrátka o problémech nemluví, tam se buď mlčí, nebo mizí.

Profesionální únosci za úplatu

Možná si říkáte, jak se v dnešní digitální době plné kamer a GPS dá jen tak zmizet. A tady přichází na scénu další fenomén: yonige-ya, tedy v překladu noční stěhováci. Jsou to specializované agentury, které vám s tím vypařením pomůžou. Přijedou v noci, bleskově vás sbalí a odvezou na tajné místo. A za tuhle službu si účtují klidně padesát až sto tisíc korun.

Zajímavostí je, že majitelé těchto firem jsou často sami bývalí johatsu, kteří kdysi utekli a teď pomáhají ostatním v podobné bryndě. Policie do toho navíc moc nešťourá. Pokud dospělý člověk odejde dobrovolně a není podezření na zločin, strážci zákona se drží zpátky kvůli extrémně přísným zákonům na ochranu soukromí. Příbuzní tak mají smůlu. Nemají nárok na výpis z účtu ani na lokalizaci telefonu. Pokud nemáte na drahého soukromého očka, váš blízký je prostě fuč.

Život v šedé zóně

Ti, co zmizí, často končí v různých odlehlých čtvrtích (jednou takovou je například tokijská San’ya). Je to místo, které na oficiálních mapách skoro nenajdete a kde se na nějaké papíry moc nehraje. Lidé tam pracují za hotové, bydlí v levných ubytovnách a nikdo se jich na minulost neptá. Je to takový stát ve státě pro ty, kteří už oficiálně neexistují.