Nejděsivější český film: Do trezoru musel na 20 let, než ho povolili promítat

Historické drama Kladivo na čarodějnice je dodnes považováno za jeden z nejpůsobivějších českých filmů vůbec. Syrově totiž ukazuje čarodějnické procesy ve Velkých Losinách, při nichž byly upalovány stovky nevinných lidí, jak jsme v redakci VědaŽivě zjistili. Právě jeho temné poselství a realistické zpracování vedly k tomu, že byl během normalizace na dlouhá léta uložen do archivu.

Čarodějnické procesy na Jesenicku

Materiál pro natáčení byl vskutku bohatý. Historické události, které film zachycuje, patří k nejtemnějším kapitolám našich dějin. Pronásledování údajných čarodějnic probíhalo na severní Moravě zhruba mezi lety 1622 a 1695 a podle historiků si tehdy v součtu vyžádalo až stovky obětí.

Stačila přitom maličkost. Někdo někoho udal, jiný vyslovil podezření a spirála obvinění se roztočila. Velkou roli v procesech sehrál inkviziční soudce Jindřich František Boblig z Edelsteinu. Ten podle historiků dokázal z procesů udělat výnosný obchod – majetek odsouzených totiž propadal soudu, respektive tomu, kdo ho vedl. A navíc se o něm říkalo i to, že je sadista a mučení lidí nucených k přiznání si užívá.

Film, který ukazoval tehdejší krutost bez příkras

Režisér Otakar Vávra natočil film Kladivo na čarodějnice v roce 1969 podle románu spisovatele Václava Kaplického. Snímek se natáčel mimo jiné přímo na zámku ve Velkých Losinách, kde se skutečné procesy odehrávaly – a to filmu dodalo ještě větší autenticitu.

Ve filmu sledujeme, jak se z drobného podezření stane obrovská tragédie. Příběh začíná nevinným incidentem, kdy se stará žebračka pokusí ukrást v kostele hostii, aby prý pomohla nemocné krávě. Je zadržena a aby se zachránila, udá další údajné čarodějnice ze svého okolí.

Jednou z hlavních postav je také děkan Kryštof Lautner, který se snaží postavit nespravedlnosti za každou cenu. Jeho snaha však končí tragicky. Stejně jako mnoho dalších lidí skončí na hranici.

Film, který musel zmizet z kin

Snímek byl po svém uvedení považován za mimořádně silný a technicky velmi kvalitní. Temnou atmosféru podtrhuje i vynikající hudba skladatele Jiřího Srnky a snad až příliš realistické zobrazení výslechů a mučení. Nemusel to být ale jediný důvod toho, proč film během normalizace zmizel z kin. Někteří historici se domnívají, že tehdejšímu režimu vadila i podobnost mezi čarodějnickými procesy a vykonstruovanými politickými procesy 50. let. Film tak skončil na dlouhá léta v archivu a na obrazovky se vrátil až po roce 1989. I dnes jde však o velmi drsnou podívanou, kterou rozhodně nedoporučujeme slabším povahám.