Zdravotnictví má i přes jeho nesporný přínos pro lidskou společnost také značně negativní dopad na životní prostředí. V poslední době se naštěstí myslí i na tento aspekt, a tak roste obliba k přírodě šetrnějšímu zdravotnímu vybavení. Jakým způsobem se u těchto produktů dosahuje nižší ekologické stopy?
Problémem jsou především jednorázové plasty
Ještě před masovým rozšířením plastů se ve zdravotnictví primárně používaly například sterilizované bavlněné obvazy. Ty byly používány i opakovaně. Jenže jejich následné čištění a opětovná sterilizace byly obrovsky náročné na pracovní sílu, navíc ne vždy byl tento proces proveden dokonale.
A tak dnes převládá umělý materiál, který je sterilizován průmyslově a následně neprodyšně uzavřen v igelitovém sáčku. Použité obvazy jsou poté ihned vyhazovány.
Tímto způsobem lze dosáhnout největší ekonomické efektivity, zároveň je celý proces maximálně hygienický a zdravotně šetrný. Kvůli množství produkce nových materiálů a následného odpadu ale trpí naše příroda.
Symbolem problému se staly náplasti
Typickým příkladem je obyčejná náplast, která se stala tak trochu symbolem zátěže zdravotních pomůcek pro přírodu. Jde totiž o zdravotní vybavení, se kterým běžní lidé přijdou do stylu pravděpodobně nejčastěji.
Klasická náplast totiž obsahuje především umělý materiál, který se v přírodě rozloží nejdříve za několik desítek let. Naštěstí už existují alternativy z přírodních materiálů, jako je náplast Leukoplast® eco. Ta je vyrobena minimálně z 90 % z přírodních materiálů, například přírodních bambusových vláken. Podobný problém u ní tedy v případě ztráty ve volné přírodě nehrozí.
Smysl dává i recyklace nebo lokální výroba
Ne všechno vybavení lze ale vyrobit z přírodních či opakovaně použitelných materiálů. Ve zdravotnictví zkrátka vždy bude prioritní absolutní zdravotní nezávadnost a spolehlivost jednotlivých pomůcek, a tak plasty zřejmě nikdy zcela nezmizí.
Ekologickou zátěž lze ale snížit například lokální výrobou. Místo toho, aby byly výrobky produkovány na druhé straně planety, lze preferovat ty z lokálních zdrojů. Stejně tak je možné k výrobě používat nikoli zcela nové plasty, ale ty recyklované. Méně plastů by mělo být možné používat i pro obaly.
Samostatnou kapitolou je pak energie, kterou je nutné pro výrobu a transport materiálu používat. Pokud bychom dokázali přejít stoprocentně na energii z obnovitelných zdrojů, i ekologická zátěž celého oboru zdravotnictví značně klesne.