Konfucius je obecně považován za prvního čínského filosofa a za největšího filosofa východu vůbec. Jeho učení nás může obohatit i v dnešní době.
Náhled na svět, který Konfucius učil, propagoval osobní a také státní moralitu. Své studenty i další lidi učil mezilidským vztahům, spravedlnosti a upřímnosti. Z jeho vlastního učení vycházel konfucianismus, který velmi vysokou měrou ovlivnil dějiny náboženství celé východní Asie. Konfucius coby osobnost trvale poznamenal samotnou čínskou kulturu, náboženství, politiku i další myšlenkové směry a obory.
V hledáčku osobní i rodinný život
Konfucia zajímala primárně politika, etika a filosofie jak osobního, tak i rodinného života, tedy větších lidských celků. Jeho učení mělo vést hlavně k praktickému životu, odmítal tedy vizi filosofa jako podivína odtrženého od každodenní reality. Vedl lidi k podílu na politice coby veřejné aktivitě a logicky šel sám příkladem. Jeho zásady se soustředí na dlouhodobě udržitelný život osobní i politický.
S dlouhým horizontem jeho úvah souvisí základní myšlenka, že je jedno, jak rychle člověk roste nebo si jde za svým, podstatné je, že se nezastavuje. Neustále má taky hledat ty, kteří jsou v něčem lepší než on sám. Tak získává důvod se zlepšovat. Konfucius varuje před unáhlenými rozhodnutími a čímkoli, co je činěno v hněvu. Pokud člověka někdo naštve, znamená to, že byl touto osobou poražen, protože překonala jeho klid.
Chybné hledání sebe v ostatních
Filosofie Konfucia je zaměřena na dlouhodobý osobní růst a vlastní prosperitu. Čemukoli se člověk věnuje, má tomu dávat celé své srdce a svou hodnotu hledat ve vlastních schopnostech. Jen malí lidé totiž podle Konfucia hledají velikost v ostatních. Velmi moudře se také vysmíval pomluvám a probírání lidí bez jejich přítomnosti. Pokud totiž skupina lidí takhle někomu plive na záda, znamená to jednoduše, že dotyčný je na své cestě před nimi a oni vidí právě jen ona záda.
Konfuciovy lekce se nachází i v mnoha klasických spisech osobního rozvoje. Jeho učení totiž neztrácí nic ze své aktuálnosti, což by ostatně u starých filosofů nemělo nijak překvapit. Jedním z principů je taky zaměření na cíl. A pokud ho člověk nemůže nějakým způsobem dosáhnout, nejspíš jsou potřeba jiné kroky než ty, které momentálně podniká. Cíl by se ale měnit neměl.