Dánský sociální experiment: Inuitským dětem ukradli dětství a nutili je žít v extrémních podmínkách

Historie nám přináší mnoho příběhů o neetických sociálních experimentech, kde jedna skupina lidí se snažila vnutit druhé něco, co jim není vlastní. Příkladem toho je i situace, která se odehrála v Dánsku v padesátých letech minulého století, kdy se rozhodli vychovat malé Inuity a násilně proměnit je v „malé Dány“. 

Historie Inuitů

Inuité obývají arktické a subarktické oblasti Grónska, Kanady, Aljašky a Sibiře. Pocházejí z Asie a před 4 500 lety překročili Beringovu úžinu, aby se usadili v Severní Americe. Jejich život v extrémních podmínkách ovlivnil nejen fyzický vzhled, ale i zvyky, kulturu a každodenní činnosti. S postupující kolonizací Severní Ameriky docházelo k přecházení území Inuitů z jednoho „vlastníka“ na druhého, přičemž každý z těchto nových „vládců“ ovlivňoval inuitskou kulturu. Grónsko je příkladem, kde konkurence o toto území vedla k ignorování potřeb původních obyvatel a k pokusu je převychovat podle evropských norem. Tato snaha nejen zničila tradiční způsob života Inuitů, ale také způsobila mnoho lidských tragédií. 

Dánský experiment

V roce 1951 začal dánský experiment s cílem zlepšit životní podmínky Inuitů v Grónsku. Obyvatele ostrova však Dáni považovali za zaostalé a snažili se je přimět, aby poslali své děti do Dánska, kde by se naučily jazyk a adoptovaly se na moderní způsob života. Vizí bylo vytvořit novou generaci Gróňanů, kteří by zanechali svůj mateřský jazyk a tradiční lov a přizpůsobili se dánské kultuře. 22 inuitských dětí ve věku od šesti do deseti let bylo tedy vysláno v roce 1951 do Dánska. Přestože se projekt prezentoval jako záchranářský, realita byla zcela odlišná. Děti byly odvezeny do izolovaného letního tábora v Kodani kvůli obavám z neznámých nemocí. Po karanténě navštívila tábor dánská královna, která projekt schválila. Následně byly děti umístěny do pěstounských rodin, původně na půl roku, ale pobyt se prodloužil o dalších šest měsíců.

iZdroj fotografie: Public Domain

Trauma a strach

Přestože média projekt chválila, Inuitské děti byly tímto procesem výrazně traumatizovány. Toužily po rodičích, byly zmatené novým prostředím a nikdo se o jejich duševní stav nezajímal. Po roce se vrátilo 16 dětí do Grónska, zbylých šest zůstalo v Dánsku natrvalo. Ty, co se vrátily, se už však nikdy nesetkaly s rodinami. Byly umístěny do sirotčince v Nuuku, kde jim bylo zakázáno mluvit svým mateřským jazykem. Těmto dětem byla dovolena pouze dánština. Dánové doufali, že vytvoří novou a lepší generaci Inuitů, ale ve skutečnosti vytvořili generaci s emočními a psychickými problémy. Mnoho z těchto dětí mělo v dospělosti obtíže s navazováním vztahů a obnovením rodinných vazeb. Některé se potýkaly s pocitem odcizení a sociálního vyloučení. Jiné se dokonce potýkaly s alkoholismem a některé si dokonce sáhly na život. 

Celý experiment zhoršil grónsko-dánské vztahy a vedl k vyhlášení autonomie Grónska v roce 1979. V roce 2010 požádalo Grónsko Dány o oficiální omluvu. Premiér se omluvil a omluvil se také Červený kříž a nevládní organizace Save The Children Denmark, které se na experimentu podílely. Nyní šest přeživších, kteří se experimentu účastnili, žaluje dánskou vládu na finanční kompenzaci ve výši 37 000 dolarů pro každého.