Historie českých loupežníků: Řádili už ve 14. století. Kupce nejen okrádali, ale také věznili

Řádili už ve 14, století a se svými oběťmi se rozhodně nemazlili. Někteří loupežníci dokonce okradeným odřezávali prsty.

Zdroj fotografie: Public Domain

Na sklonku středověku se v naší zemi začínali objevovat nebezpeční zločinci, kteří se vyznačovali upičstvím, přepady a dokonce i vraždami. Někteří z nich, jako například Jan ze Smojna, známý jako Pancíř, který se dokonce uchýlil i ke kanibalismu s přesvědčením, že získá neporazitelnost. 

Loupežníci

Jan ze Smojna sídlil na hradě Žampach na Orlickoústecku od roku 1347 a byl kdysi odměněn zlatým řetězem od Karla IV. (1316‒1378) za svou statečnost. Avšak následně zpustl a začal loupit v okolí, což vedlo k vojenskému zásahu od Karla IV. v roce 1355. Jeho hrad byl dobyt a sám loupežník zajat. Karel IV. mu prý hodil kolem krku provaz s výrokem: „Nerozdávám vždy jenom zlaté řetězy.“ Dalším zločincem byl Ondřej Keřský z Řimovic (†1446), který se zapojil do radikálních táboritů po husitských válkách a své živobytí si zajistil loupeží, což mu nakonec přineslo osudný konec. Byl chycen a 22. července 1446 v Čáslavi sťat. 

Bylo jich mnohem více

Další v řadě, Jiří Kopidlanský († asi 1510), loupil a vraždil v rámci odvety za nespravedlivé stětí jeho bratra. Martin Roháč (†1571), známý český lupič a vrah, spolu se svou bandou přepadával pocestné, okrádal je a dokonce vyřezával nenarozené plody těhotným ženám. Věřil, že jim to dodá sílu, a používal i „zlodějská světýlka“, což byly prsty odříznutých dětí obalené v tekutém vosku, sloužící jako svíčky na noční lup. Na Moravě a v Dolním Rakousku působil v letech 1806-1818 Jan Jiří Grasel (1790–1818) se svojí vykrádací partou, který byl dopaden a skončil na šibenici. A samozřejmě, nesmíme zapomenout na Václava Babinského (1796–1879), který kromě loupení měl na svědomí i čtyři vraždy. 

Zdroj fotografie: Public Domain

Byli v podstatě po celém světě

V Anglii byl mezi proslulé zločince započítán zloděj koní, pytlák a vrah Richard Turpin (asi 1705–1739), který za své nelítostné činy, včetně mučení obětí ohněm a vařící vodou, skončily na šibenici 22. března 1739. Jeho řádění ovlivnilo i legislativu, a to v roce 1723, kdy britský parlament schválil tzv. černý zákon. Tento zákon reagoval na vlnu pytláctví v zemi a stanovil, že každý, kdo bude nalezen v lese ozbrojený se zamaskovanou tváří, může být potrestán smrtí. Takový jedinec čelí nevyhnutelně šibenici.