Nahrávat ostatní řidiče i auta na kameru může znamenat porušení zákona. Jakmile člověk ukáže pachatele na sociální síti, zadělává si na problém.
Pro mnoho řidičů je noční můrou havárie na silnici, kde se sami stanou obětí, a přitom nebudou mít důkaz o tom, že nehodu nezavili oni sami. Proto stále více lidí používá autokamery, které zaznamenávají celou jízdu. Díky tomu tak mohou zachytit veškeré události na silnici. Tyto kamery obvykle obsahují dvě části – jednu nasměrovanou vpřed a druhou vzad, která sleduje dění za vozidlem. Kamery neustále zaznamenávají a přepisují starší záznamy, aby byla dostupná aktuální jízda. Pokud řidič potřebuje nějaký záznam použít, může si ho stáhnout a uložit externě, mimo kameru.
Kamerový záznam jako důkazní materiál
V některých zemích, jako je Německo, je nahrávání na kameru citlivým tématem. Platí tu totiž zákaz natáčení lidi bez jejich souhlasu a nahrávky nelze zveřejnit online bez svolení osob, které jsou na nich zachyceny. Pokud jsou na nahrávce vidět i registrační značky vozidel, musí být získáno svolení majitelů vozidel.
Soudy v Německu se k těmto otázkám staví různě, a tak nahrávky mohou buď být uznány jako důkaz, nebo odmítnuty. Za porušení těchto předpisů mohou hrozit vysoké pokuty, v Německu až 300 000 eur (více než 7 milionů korun).
Problém s GDPR
Podobná omezení platí i v jiných zemích, například v Rakousku, kde je zakázáno umisťovat jakýkoliv předmět na čelní sklo do zorného pole řidiče. Porušení těchto pravidel může mít vážné právní důsledky a vést k vysokým pokutám. Stejná legislativa platí i v České republice, kde řidiči nesmí mít na čelním skle žádné předměty, které by omezovaly jejich výhled. Fotografování nebo natáčení jiných osob bez jejich souhlasu je zakázáno podle § 86 občanského zákoníku.
Jak je to v Česku?
Fotit či nahrávat někoho bez jeho souhlasu nelze, existují ovšem určité výjimky. Podle § 88 občanského zákoníku platí následující: „Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob“. Nejde přitom jen o fotografii osoby, ale i registrační značky.