Vědci konečně zjistili, co způsobuje polární záři. Jedinečný světelný úkaz odhalen v plné kráse

Polární záře, severní světlo nebo aurora borealis. Tři termíny pro nádherný a jedinečný světelný úkaz. Od počátku věků byl tento jev pro lidi záhadou. Nicméně vědci v USA konečně přišli s řešením toho, co lidstvo tak dlouho fascinuje. Tým z univerzity v Iowě dokázal, že třpytící se světla jsou důsledkem velice silných elektromagnetických vln, které způsobují geomagnetické bouře. Výsledky publikovali v nové studii.

Alfvénovy vlny fascinují i děsí

Fenomén známý vědcům jako Alfvénovy vlny pohání elektrony vstříc Zemi. Tento pohyb způsobuje, že částice vytváří fantastické spektrum barev, které je viditelné ve vyšších zeměpisných šířkách naší planety. Měření odhalila, že malá část elektronů je tímto vlněním zrychlena, podobně jako když surfař zachytí mořskou vlnu a veze se na ní. Pravděpodobnost tohoto jevu byla formulována už v roce 1946 sovětským vědcem Lvem Landauem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ovšem tým z Iowy byl poprvé schopen tuto teorii otestovat pomocí počítačové simulace v laboratoři plazmatu na univerzitě v Kalifornii. Komora o délce 20 metrů napodobovala magnetické pole Země. V ní byli vědci schopni simulovat plazma podobné tomu, které existuje ve vesmíru. Pomocí speciální antény pak do prostoru vyslali právě Alfvénovy vlny, jako kdyby třásli zahradní hadicí a pozorovali, jak po ní stéká voda.

Odlišnosti od přirozeného jevu

I když se nejedná o typ záře, kterou můžeme vidět na obloze, měření definitivně potvrdila predikovaný mechanismus. Počítačová simulace a další výpočty ukázaly, že jsou to právě elektrony „surfující“ na poli Alfvénových vln, co způsobuje polární záři. Jejich rychlost přitom může být až 72 milionů kilometrů v hodině. Objev provázený kalifornským experimentem vzbudil ohlas mezi vědci napříč celou zemí.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pro komunitu šlo o velmi vzrušující záležitost. Je totiž poměrně vzácné vidět laboratorní experiment, který potvrdí teorii nebo model týkající se vesmírného prostředí. Vesmír je zkrátka natolik velký, že je velmi obtížné ho jednoduše napodobit v laboratorních podmínkách. Vědci také doufají, že lepší porozumění jevům tohoto typu dovolí meteorologům více proniknout do mechanismů utvářejících počasí.

Zdroj: TheMindUnleashed