Číslice, jež dnes běžně známe a používáme, máma zafixované jako arabské. Bylo by ale na místě říkat jim spíše číslice, které nám přinesli Arabové. Jejich původ je totiž složitější.
Ačkoli se jim tak obvykle říká, číselné znaky 0–9 se nezrodily v arabských zemích. Jejich původním domovem je totiž Indie, kde desítkovou soustavu užívali asi od roku 700. Tyto symboly se vyvinuly z písma bráhmí, které se vyskytuje v buddhistických nápisech asi z roku 300 před Kristem. Pravdou ovšem je, že arabští matematikové je pak jako velkou novinku přinesli do Evropy. U nás to znamenalo rozchod s římskými číslicemi, což následně dovolilo rozvoj algebry.
Nedůvěra a posléze rozvoj
První zmínky o arabských číslicích máme ze západní Evropy, konkrétně dokumentu Codex Vigilanus z roku 976. Později využil svou pozici papež Silvestr II. a povědomí o těchto znacích dále rozšiřoval. Ještě jako Gerbert z Aurillacu studoval zamlada v Barceloně, pro výklady o sadě tak měl dostatečnou průpravu. Po přispění středověkého matematika Fibonacciho začali Evropané arabské číslice užívat víc než římské. Prohlédněte si pořádně obrázek s čísly a určete, kde se skrývá obrácená sedmička?
Pro západní Evropu bylo totiž cokoli pohanského podezřelé. Odklon od římských číslic také znamenal zjednodušení mnoha matematických postupů a možnost posunout se dále. To bylo církvi přirozeně trnem v oku, podobně jako vynález knihtisku ve spojitosti s šířením Bible. Byl to právě Fibonacci, který vyzdvihl přednosti této soustavy v praktickém použití. Spis byl určen hlavně obchodníkům a ve své době se stal bestsellerem.
Rychlost a použitelnost
Popisoval totiž hlavně rychlé dělení a násobení, které bylo v arabském světě zcela běžnou praxí. Šlo také o první spis k tématu, který nebyl složitou teorií, ale rozebíral naprosto běžné situace denní potřeby. Nový systém tak jako první začali využívat hlavně italští kupci. Byl výhodný, snadný na naučení a replikaci. Itálie se tak stala vzorem pro celý tehdejší finanční svět. Teprve teď byly navíc možné kladné a záporné úseky na časových osách. Tápete? Tady je řešení rébusu.
Ne všude však byla cesta takto rychlá, například ve Francii došlo k plnému využití až v 18. století. Nula stále narážela na překážky a církev ji zakazovala. Najít v záplavě stejných čísel jedno odlišné vyžaduje opravdu velké soustředění a bystré oko. Pokud se vám to nepodařilo, můžete zkusit své schopnosti zlepšit pomocí dalších hádanek a optických iluzí, trénovat tímto způsobem mozek je ostatně nejen užitečné, ale také zábavné.
Jak dlouho jste odlišnou jedničku hledali?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 5086
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 8163
