Mayové byli vyspělá civilizace, o tom nikdo nepochybuje. Vědci nyní zjišťují, jestli jejich kalendář nebyl synchronizovaný spolu s pohybem každé planety.
Mluvíme tu tedy o neuvěřitelně složitých výpočtech. To ukazuje na obrovskou úroveň pokroku této starověké civilizace. Ačkoli nemůžeme zatím plně pochopit, jak takového civilizačního pokroku Mayové dosáhli, jejich neuvěřitelné znalosti jsou nyní už faktem. Zdá se také, že měli zvláštní lásku k astronomii i měření času. Nový výzkum konečně ukázal složitý systém, který u nich tyto dva vědecké pilíře spojoval. Co dalšího ukazuje?
Celá soustava planetárních cyklů
Autoři práce navrhují, že pomocí mayského kalendáře lze sledovat veškeré pohyby planet na noční obloze po dobu celých 45 let. Zde ovšem stojí za to připomenout, že nejde jen o jednoduchý systém dnů, měsíců či let, jak mu rozumíme my. Mayové je totiž spojovali do složité řady vzájemně propojených cyklů. Jde například o 260 dnů trvající posvátný rituální kalendář zvaný tzolkin. Ten se skládá z více prvků s různými funkcemi.
Jde o 20 „týdnů“ s názvy dnů a 13denními „měsíci“ číslovanými od 1 do 13. Pak existuje 365 dnů trvající období dle kalendáře haab, rozdělené na 18 měsíců v délce 20 dnů a jeden měsíc o 5 dnech. Kromě těchto dvou kalendářů existuje i tzv. long count (dlouhý počet), tedy kalendář počítající dny uběhlé ode „dne nula“. Tyto dva nám dnes známé kalendáře se pak jednou za 52 let synchronizovaly. Tak vzniklo zcela obecné kalendářní období, kterému v mayské kultuře říkali „kalendářní kolo“.
Nápisy ukazují na vracející se planety
Nápisy nalezené na různých místech popisují také další cyklus počítání času, tentokrát trvající 819 dní. Každé jeho datum je spojeno s jednou ze čtyř světových stran. Vyplývá z toho, že dokončení celé této série trvalo 4 cykly po 819 dnech, tedy asi 9 let. Pro vědce je to velká výzva. Mají totiž podezření, že cykly souvisí se synodickými obdobími planet. Tedy s dobou, za kterou se každá ze Země pozorovaná planeta vrátí na stejnou pozici na obloze.
Příkladem je často Merkur, jehož synodická perioda je 1 117 dní. Po znásobení sedmi to dokonale zapadá do roku čítajícího 819 dní, systém se ovšem nerovná žádné z ostatních planet. Tak to alespoň působí na první pohled. Jak totiž vědci v novém výzkumu ukazují, vezmeme-li v úvahu 20 kol po 819 dnech, je výsledkem číslo 16 380 dní. To je asi 45 let, na která lze snadno adaptovat synodické období zahrnující naprosto všechny planety.
Vzájemně propojené cykly planet
Třeba Saturnu trvá 378 dní, než se vrátí na stejné místo na nebi. 13 těchto cyklů dává v součtu 4 914 dní, přesně 6krát 819, tedy sedm návratů planety Venuše. To se zase perfektně shoduje s pěti cykly trvajícími 819 dní a 39 návraty Jupitera a 19 cykly po 819 dnech. Zmíněný velký cyklus trvající 45 let (16 380 dní) je také násobkem 260. Vypadá to tedy, že 20 kol po 819 dnech opravdu perfektně sedí na tzolkin. Mayští astronomové se tedy neomezovali.
Místo zaměření se na 1 planetu vytvořili cyklus 819 dní, který vytvářel mnohem větší kalendářní systém. Mohl tak být použit k předvídání pohybů všech viditelných synodických období planet, stejně jako souměřitelný s cykly tzolkinu i velkého kalendářního kola. Tato civilizace nás bude nepochybně ještě zásobovat dalšími úžasnými informacemi. Mayský kalendář je jedním z velkých témat, které zajímá badatele i amatéry.
Jak je podle vás možné, že Mayové byli tak vyspělou civilizací?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 8627
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 11704
