Britové si tradičně nelžou ani u soudu. Bílou soudcovskou paruku dnes nosí prakticky výhradně britští soudci, ačkoli všude jinde už dávno vyšla z módy.
Pro místní soudce je však povinnou součástí oděvu a její vzhled se dokonce liší podle hodnosti. V zásadě ovšem slouží stále stejnému účelu, tedy sjednocení vzhledu. Jak se ale tato tradice pocházející ze středověku dokázala udržet až do moderní doby? A odkud se vůbec vzala? Jen málo věcí je ve Spojeném království víc anglických než právě tyto ikonické bílé paruky. Nosí je soudci a právníci, tedy advokáti, hlavně během formálních jednání.
Koňské žíně pro právní elitu
Mnoho z nich tvrdí, že tato pokrývka hlavy (známá také jako peruke) propůjčuje soudnímu procesu punc formálnosti a obecné vážnosti. Jak říká washingtonský právník Kevin Newton: „Je to skutečně zdrcující argument pro existenci těchto paruk.“ Newton vystudoval práva na University of London a dodává, že při setkávání s klienty mimo soudní síň advokáti tyto paruky nenosí. Stejně jako nosí soudci taláry, nosí se paruky jako symbol anonymity.
Jde tedy o součást uniformy jako čepice u policisty. Zároveň také odděluje zákon a jeho představitele od těch, kteří se s ním setkávají tváří v tvář. Jsou už tak pevnou součástí trestních soudů, že nenosit ji je bráno jako pohrdání soudem. Paruky právníků jsou na temeni stočené, po stranách mají vodorovné kadeře a to samé na zádech. Soudní paruky neboli lavicové vypadají podobně. Obvykle jsou však zdobenější, tedy pro vyšší hodnosti.
Ruční výroba a náklady
Nahoře jsou celkově plnější a splývají do upnutých kadeří, které nositeli spadají až po ramena. Valná většina z nich je ruční výroby a jde o 100 % koňské žíně. Ano, jsou k dispozici i syntetické verze a ty pravé rozhodně nejsou levné. Hlavně když jde kromě přírodních surovin o naprosto ruční výrobu. Taková soudcovská paruka tak vyjde i na 60 000 Kč, kratší se pohybují kolem 12 000 Kč. V průběhu staletí sice vyšly z módy, pak se však vrátily.
V soudních síních se poprvé objevily kolem roku 1685 a byly vizitkou dobře oblečených právních profesionálů. V 17. století nosila ty z práškových koňských žíní pouze elita. Kdo chtěl dostát hodnosti, ale nejvyšší kvalitu si nemohl dovolit, nosil paruky z kozích chlupů, bavlny nebo lidských kadeří. Kde se ale vůbec vzala móda oněch barevných paruk? Proč si zdobit hlavu syntetickou hmotou, pod kterou se hlava jen potí a všechno vás svědí?
Krytí nákazy i breberek, vliv panovníků
Začaly se šířit na konci 16. století, kdy byl v Evropě na vzestupu syfilis. Protože neexistovala antibiotika (Fleming objevil penicilin až v roce 1928), lidé trpěli vyrážkami, slepotou, demencí, vředy a také silným padáním vlasů. To poslední byl problém zejména ve vysoké společnosti. Bohatý porost byl tehdy společenským statusem, hlavně v majetných kruzích. Kromě zakrytí nákazy byly užitečné i pro ty, kdo trpěli na vši.
Na britské paruky neměl nikdo větší vliv než francouzský král Slunce Ludvík XVI. Během své vlády v letech 1645–1715 maskoval parukou plešatící temeno. Nastartoval tak módu, kterou následovaly vyšší vrstvy po celé Evropě. To samé platilo pro anglického krále Karla, který vládl v letech 1660–1685. Postupem doby vyšly z módy a advokátní paruky zrušily nové právní kodexy v roce 2007. Netýká se to však všech druhů soudních jednání.
Jak byste se cítili s něčím takovým na hlavě?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6550
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9627
