Země vycházejícího slunce nepřestává zbytek světa udivovat jak svým přístupem, tak technologickou vyspělostí. A stačí i obyčejný vlak, aby jeden žasl.
V Japonsku jsou udiveni především turisté, protože místní obyvatelé jsou na všechny technické vychytávky samozřejmě zvyklí. A není divu, že právě japonské dráhy jsou brány za jedny z nejlepších na celém světě. Základem je vysoká rychlost a absolutní časová přesnost. Najdete tu také noční vlaky, které cestovatele udivují. Konkrétně tu cestující mají na výběr hned ze tří tříd, ovšem už v té druhé to bude pro mnohé asi celoživotní zážitek.
Jako v krásném hotýlku
Jednolůžkový Deluxe vypadá jako útulný pokoj v malém hotýlku. Máte tu vše potřebné, kromě postele stůl s židlí, televizi, jasné světlo a klimatizaci. Každý apartmán zahrnuje ručník, župan i pantofle. Z postele pak můžete celou noc pozorovat hvězdnou oblohu. Rozhodnete-li se pro 2. třídu, setkáte se s o něco horším ubytováním. Stále budete mít ale klid od ostatních lidí, protože na „pokoji“ budete jen dva.
Vyhrazené místo má dvě pevná lůžka o délce 220 centimetrů. Každá postel je také oddělena malou dřevěnou přepážkou začínající hned u okna. Za touto bariérou vám ostatní cestující nevidí na hlavu. Protože jsou Japonci posedlí hygienou (ale zároveň velmi hospodární), je v každém voze placená sprcha. Voda tu začne téct 6 minut po uhrazení a nechybí ani časovač. Veškeré úkony vaší osobní hygieny si tak můžete přesně naplánovat.
Zcela samostatná železnice
Jakmile dokončíte potřebné úkony, je nutné stisknout tlačítko pro celkovou dezinfekci. Cesta nočním vlakem „Sunrise Izumo/Seto“ trvá 12 hodin. Denně pendluje mezi Tokiem a prefekturou Shimame, jeho cesta je dlouhá přibližně 953,6 kilometrů. Souprava se skládá ze 14 vagonů, vyráží z Tokia a zastavuje v Jokohamě, Numazu, Fuji, Shizuoku a Hamamatsu, která je konečnou stanicí. Celá síť japonských vysokorychlostních železnic se jmenuje Šinkanzen a skládá se z osmi tratí, které obsluhují většinu japonských velkoměst.
Nejvyšší rychlost je dosahována na trati Tóhoku, konkrétně 320 kilometrů v hodině. Japonsko vlastně vybudovalo historicky první železnici určenou výhradně pro rychlou osobní dopravu. Jednalo se především o důsledek tristního stavu po 2. světové válce. Místní úzkorozchodné tratě zdaleka nestačily rychle stoupající poptávce po spolehlivé přepravě. Původní plány ze 40. let počítaly s kompletní přestavbou, to však rychle narazilo na nedostatek financí.
Zrod vynikající železniční sítě
O dekádu později vznikl projekt na samostatné železnice pro dopravu na bázi tramvají. Prvním výsledkem bylo rychlé spojení dvou klíčových velkoměst, Tokia a Ósaky, otevřené 1. října roku 1964. Také 10 dní před začátkem letní olympiády v Tokiu. Maximální rychlost byla tehdy 210 kilometrů v hodině. Trať se okamžitě stala hitem a už za 3 roky provozu přepravila více jak 100 milionů cestujících. Stavba proto okamžitě pokračovala.
Došlo k rozšiřování dále na západ, roku 1975 dosáhla do města Fukuoka na ostrově Kjúšú. V roce 2014 započala výstavba druhé vysokorychlostní spojnice mezi Tokiem, Nagojou a Ósakou. Trať bude využívat novou technologii a soupravy mají dosahovat rychlosti až 505 km/h. K zahájení provozu na této síti by mělo dojít v roce 2029. Za zmínku také stojí, že Japonci zapojují roboty, a to včetně samotného řízení vlakových souprav.