Nacisté chtěli zahladit stopy po zvěrstvech v Osvětimi. Zemřeli kvůli tomu další lidé

Vyhlazování především židů, ale i dalších lidí prováděli nacisté v Osvětimi masově v plynových komorách. Činy vzbudily po válce obrovský šok.

Zdroj fotografie: Public Domain

Když se ke koncentračnímu táboru Osvětim na začátku roku 1945 blížila Ruská armáda, bylo nacistům jasné, že se musí pokusit zakrýt zvěrstva zde páchaná. Hlavně když tu v plynových komorách zabili kolem 1,1 milionu lidí, především židů, a také na lidech dělali lékařské pokusy či páchali další zvěrstva. Stálo to život mnoha dalších vězněných, ale detaily dění v táboře nakonec stejně vyšly najevo.

Himmler rozkázal důkazy zničit

Na konci roku 1944 vydal šéf SS Heinrich Himmler rozkaz, aby posádka zničila v Osvětimi důkazy o masovém vraždění, ačkoli Adolf Hitler si přál vraždění židů až do konce. Lidé ze Sonderkommanda starající se o plynové komory a další vězni museli objekty rozebrat. Jiné byly vyhozeny do povětří a nacisté z tábora spálili i mnohé listinné důkazy. Problém byly desetitisíce vězněných, kteří v táboře ještě zbývali.

Naprostou většinu z nich proto nacisté shromáždili a vyslali na pochody směrem dál od fronty, většinou do Německa. Asi 7 tisíc vězňů, kteří byli v opravdu žalostném stavu, ale nakonec v táboře zůstalo. Pro ostatní začalo doslova peklo, protože až na pár, kteří se dostali do vlaku, museli pochodovat. Často stovky kilometrů v zimní krajině, s nedostatečným oblečením a nedostatkem jídla.

Kdo se zastavil, toho nacisté zabili

Přeživší po válce vyprávěli, že pochody byly velmi kruté. Frustrovaní a rozezlení strážní vězně často bili a trestali. Kdo se zastavil a opozdil, byl většinou bez milosti zastřelen, často se jednalo o děti i ženy. Někdy si svoji daň vybrala zima a nesmírný hlad. Vězně Němci nechtěli hned zlikvidovat, protože počítali s tím, že mnozí mohou jako otroci pracovat v továrnách, hlavně při výrobě zbraní. Kolik lidí mohlo při těchto pochodech zemřít, nelze dnes přesně zjistit.

Zdroj fotografie: Public Domain

Nakonec dorazil i rozkaz, aby byli zabiti vězni zbývající v táboře. Posádka jich kolem 700 zastřelila, ale dozorci se většinou starali o své přežití. Zničili, co se dalo, cennosti vzali s sebou a před postupujícími Sověty uprchli. Když 27. ledna 1945 sovětští vojáci vstoupili do tábora, našli 7 tisíc vězňů, z nichž asi polovina i přes péči brzy zemřela. O zvěrstvech svědčilo i 7,7 tun lidských vlasů a statisíce kusů oblečení. Zprávám o Osvětimi se v té době příliš nevěnovala pozornost, vše se ale změnilo po konci války.