Manžel mohl ženě nasadit masku, aby nemohla „drbat“: Osten bodal do jazyku, po ulici musela chodit na vodítku

Historické tresty byly pro současnou dobu velmi nepochopitelné. Pokud se lidem zdálo, že je žena klevetnice, následoval velmi ponižující a bolestivý trest.

Zdroj fotografie: Uživatel Anagoria / Creative Commons / CC BY

Být někdy v 16. století v anglosaském prostředí nevrlou ženou milující drby rozhodně nemuselo být tím nejlepším, čím se mohla žena rodině nebo veřejnosti prezentovat. Zapomeňte přitom na scény ze Shakespearovy hry Zkrocení zlé ženy. Takové chování bylo považované za hrubé porušení pravidel vyžadující trest. Tím, kdo ženu často potrestal, byl přímo její manžel. K tomu sloužilo zařízení označující se anglickým termínem Scold’s bridle.

Uzda zabraňující oběti mluvit

Neexistuje pro něj řádný český překlad, dalo by se označit jako uzda pro drbny nebo čarodějnice a rozhodně to nebylo nic příjemného. V podstatě se jednalo o kovovou konstrukci nasazovanou na hlavu trestané osoby. Nejčastěji ženy, i když v historii bylo zaznamenáno i několik případů, kdy byl podobně potrestán i muž. Uzda měla speciální výstupek vkládaný do úst a tlačící na jazyk, čím bylo člověku zabráněno mluvit.

Některé konstrukce byly ještě horší. Výstupek mohl obsahovat i jakýsi osten. Pokud se žena s uzdou přeci jen pokusila mluvit, velice bolestivě ji bodl do jazyku. Takovýto postroj mohla mít na hlavě trestaná osoba různě dlouhou dobu, ale někdy se jednalo i o dny, protože záleželo na míře provinění. Nejenže trpěla velkou bolestí, nadměrně slinila, ale samozřejmě nemohla ani jíst.

Ponižující procházky na veřejnosti

To ale v žádném případě nebylo vše, protože takto potrestaná žena musela s postrojem chodit na veřejnosti. Uzda mívala úchyt na provaz, případně na vodicí tyč, a manžel takovou ženu po ulicích vodil na vodítku. Lidé na takovou osobu většinou plivali, nadávali jí a vyjadřovali své opovržení. Některé postroje dokonce byly opatřeny zvonečkem, aby lidé okolo věděli, že se blíží trestaná osoba, a mohli si přisadit.

Zdroj fotografie: Kim Traynor / Creative Commons / CC BY-SA

Figuranti, kteří měli možnost obdobnou uzdu vyzkoušet, potvrdili, že její nošení je bolestivé a velmi frustrující, když není možné nijak odpovědět na urážky a mluvit. Takto potrestané ženy musely velmi trpět a u mnohých se mohlo nošení postroje projevit i na psychickém zdraví. Koncem 16. století začalo používání uzd jako trestu pomalu ustupovat, i když někde existoval ještě dlouho. Ale podobné zařízení ještě v 19. století používali otrokáři u vzpurnějších otroků.