Mohenjo-Daro: Starobylé město, které bylo zničeno jaderným výbuchem mimozemských bohů, dodnes skrývá nevysvětlitelná tajemství

Mohenjo-Daro je jedním z nejvíce vzrušujících a nejzajímavějších starověkých měst na světě. V minulosti bylo toto místo náhle opuštěno a těla byla roztroušena po celém zdejším území. To by možná nebylo tak neobvyklé, kdyby tato těla nevykazovala značné množství radiace. Takové dávky radiace rozhodně nejsou pro starobylá města typické.

Teorie konfliktu bohů

V procesu studia starověkých materiálů a literatury se ukázalo, že všichni mluví o konfliktu bohů. Z toho vznikla teorie, že tito starověcí bohové mohli být mimozemské bytosti, které byly tak vysoce vyvinuté, že byly uctívány jako bohové. Ze všech možných hypotéz se jedná o tu nejpravděpodobnější, jelikož je nepředstavitelné, že by v té době existovala jakákoli jaderná technologie.

Popis tehdejšího výbuchu

Ve staroindickém textu Mahábhárata je jaderná válka podrobně popsána v mnoha částech. Přesnost, s jakou tato starověká literatura popisuje jadernou válku a její následky, je ohromující. Jedná se o masivní explozi údajně „jasnou jako tisíc sluncí“ se spálenými neidentifikovatelnými zbytky. Ti, kteří katastrofu přežili, tak podle lidové pověsti přišli o vlasy, následně nehty a ochlupení na těle. Do potravy a pitné vody se také dostávala radiace, takže hledání základních zdrojů obživy bylo velice omezené.

Stopy po jaderné válce

To vše ve výsledku odpovídá moderním představám o důsledcích otravy zářením a radioaktivní kontaminace. Stejně tak na tom byla i jiná města. Poprvé se takové známky objevily v Rádžastánu, severozápadním indickém státě, kde byla nalezena vrstva vysoce radioaktivního popela. Později pak byly objeveny ruiny Harappa a Mohenjo-Daro v Pákistánu. V obou městech byly nalezeny stopy údajné dávné jaderné války. David Davenport, indický vědec, objevil fyzické důkazy dávného jaderného výbuchu. Je zde velká oblast, kde se všechny předměty roztavily a zkrystalizovaly. 

iZdroj fotografie: Unsplash

Přeměna ve sklovitou hmotu

Vyzařované teplo muselo být velmi silné, protože v tomto místě se kámen roztavil a proměnil ve sklovitou hmotu. Je známo, že kámen taje asi při 1 500 stupních Celsia, takže se muselo jednat o opravdu pozoruhodný úkaz. Existují dokonce další podobné nálezy, které se objevily po dvou jaderných bombových útocích v Hirošimě a Nagasaki.