Pro bojová letadla není důležité jenom to, jakou mají rychlost, výzbroj nebo manévrovatelnost. Pro piloty musí být příjemná a zároveň jim zajistit bezpečí.
Během více než 100 let byla na světě postavena celá řada vojenských letadel. I pokud se zaměříme na ta, která jsou poháněna proudovými motory, bude seznam velmi dlouhý. Není proto snadné mezi nimi vybrat stroje, které by se daly označit za nejhorší. Protože záleží i na tom, z jakého pohledu daný letoun hodnotíte. Zda podle bojových výkonů, množství havárií nebo třeba síly výzbroje. Ale přesto nade vše vyčnívají některé stroje z takzvané Century Series.
F-102 Delta Dagger
Do této americké série patří letouny označované jako F-100 a 106, které začaly létat v 50. letech a ve službě zůstaly několik desetiletí. Nedá se ale říci o všech, že by byly zcela špatné, protože některé se naopak povedly. Přesto ale vyčnívá především dvojice strojů z této řady. Ovšem jen z několika důvodů, protože v jiných parametrech mohly být ve své době skvělé. Prvním z nich je Convair F-102 Delta Dagger.
Jde o první americký stíhací nadzvukový letoun s takzvaným delta křídlem. Navržen byl na začátku 50. let, jeho první lety začaly v roce 1953. Měl se stát metlou sovětských strategických bombardérů. Ovšem po devíti dnech testů byl první prototyp zničen. Druhý o rok později ukázal, že výkony letadla jsou oproti očekávání podprůměrné. Nedokázalo překonat rychlost zvuku, mělo malý dostup a další nedostatky.
Letoun byl zásadně přepracován, dostal výkonnější motor. Nakonec mohl dosahovat rychlosti Mach 1,25 a vystoupat do více než 16 kilometrů. Letectvo ho tedy objednalo a zařadilo do výzbroje a poté i nasadilo během války ve Vietnamu. Zde se letadlo příliš dobře neukázalo, ztraceno bylo 14 strojů. V polovině 60. let byly F-102 raději staženy z první linie.
F-104 Starfighter
Starfighter měl být revolučním letounem a ve své podstatě se jím i stal. Díky své konstrukci mohl dosahovat velmi vysokých rychlostí a stal se v několika ohledech světovým rekordmanem. Překonal rychlostní hranici Mach 2 nebo dokázal vystoupat do velmi vysokých výšek. Na druhou stranu měl jen velmi malou nosnost a dolet, což ho jako bojový stroj velmi limitovalo.
Co ale bylo nejhorší, byla nehodovost tohoto letounu. Ten sloužil nejen v americkém letectvu, pořídili si ho i někteří američtí spojenci. Největším bylo Německo. To během nehod přišlo o 32 procent strojů. Kanada zaznamenala ještě horší výsledek, a to ztrátu plných 46 procent pořízených letadel. Nelze se proto divit, že si řada pilotů musela oddechnout, když byly tyto vyloženě nebezpečné stroje staženy ze služby.