Vědci zjistili, že houby spolu komunikují pomocí elektrických impulsů. Ty mají až 50 různých variant a objevují se při kontaktu s potravou nebo možným nebezpečím.
Když Lewis Caroll napsal Alenku v říši divů, hrál si už v roce 1865 s některými nemyslitelnými koncepty. Nejslavnějším motivem je kouřící kočka a mluvící houby. Ačkoli nic z toho nemělo kořeny v tehdejší vědě, teď se to ukazuje jako realita. Nový výzkumy ukazují, že houbové porosty spolu skutečně vzájemně komunikují. A nejde jen o pozdravy, jejich „slovníček“ zahrnuje až 50 druhů signálů, které mohou použít.
Kořeny připomínají lidské neurony
Podle studie vydané v Royal Society Open Science odhalili vědci skutečnost, že tyto organismy jsou největší přírodní žvanilové. V čele s Adrewem Adamatzkym – profesorem Unconventional Computing Laboratory na University of West of England – se tým zaměřil na 4 konkrétní typy hub. Adamatzky poznamenal, že v některých situacích signály produkované houbami nepopiratelně narůstají. Za jakých okolností tedy houby „promluví?“
V typickém nastavení vyrůstá více druhů z jednoho podhoubí (mycelia). Jde o kořenům podobnou strukturu, něco jako neurony v lidském těle. Elektrické impulsy vydané jednou houbou putují touto sítí k ostatním, které vyrůstají ze stejného základu. Ačkoli je signální komunikace lesa ohromující sama o sobě, Adamatzky teď poprvé kvantifikoval právě signály strukturu hub. A výsledky ho ohromily ještě mnohem víc.
Ověření síly signálu přímo v podhoubí
„Za předpokladu, že špička této elektrické aktivity je houbami užívána jako komunikace, pak se ukazuje, že její distribuce a délka je srovnatelná s lidským jazykem,“ uvádí. „Zjistili jsme, že velikost houbového slovníku je až 50 možných zpráv. Nicméně základový slovník pro vzkazy nepřekračuje 15 – 20 slov.“ Aby svou hypotézu řádně otestoval, soustředil se Adamatzky na čtyři konkrétní druhy hub, do jejich substrátu ponořil elektrody.
Konkrétně se jednalo o penízovku sametonohou, klanolístku obecnou, omphalotus nidiformis a housenici čínskou. Cílem bylo měřit elektrickou aktivitu povrchu, ze kterého každá konkrétní houba vyrůstala. Podle The Guardian byla nejaktivnějším druhem klanolístka obecná. Přežívá trávením dřeva a Adamatzkyho překvapily ostré vrcholy jejích elektrických signálů. Hlavně v momentě, kdy se podhoubí dostalo do kontaktu se dřevem.
Houby si posílají echo o potravě, jsou podobné vlkům
To naznačuje, že jedna houba pomocí signálů upozorňuje ostatní na přítomnost potravy. „Nevíme, jestli je tu přímý vztah mezi výkyvy signálů u hub a lidskou řečí,“ podotýká Adamatzky. „Nejspíš nikoli. Na druhé straně se však objevuje mnoho podobností. Týkají se hlavně zpracování informací živým substrátem u různých tříd, rodin a druhů. V první řadě jsem tedy byl zvědavý na srovnání těchto úrovní a vzorců.“
Adamatzky předpokládá, že se tyto signály nijak neliší například od vytí vlků. Podle National Geographic uvádí vlci pravidelně svou polohu a to z více důvodů. Především tak oznamují smečce pozici kořisti, nebo varují před predátory. Když si Adamatzky uvědomil specifické objemy signálů, začal je matematicky odlišovat. Nejen, že našel „slovníček“ 50 slov. Ale taky to, že délka slov hub byly velmi podobná těm, která obsahuje angličtina.
Kdy jste si řekli, že si spolu rostliny musí určitě povídat?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 8163
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 11240
