Máme „vlastní“ poušť. Je obrovská a žijí v ní tvorové barevnější než papoušci. Jen ta „otvíračka“ je trochu na draka

Jen pár kilometrů od českých hranic se skrývá krajina, která připomíná poušť. Šranecké piesky nabízí unikátní spojení písku, lesů a mokřadů. Ale otvírají jen někdy.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Stačí přejet slovenské hranice, ujet pár kilometrů směrem na Záhorie a rázem si připadáte jako v jiném světě. Šránecké písky jsou přírodním úkazem, který v Evropě v podstatě nemá obdoby, jak jsme v redakci VědaŽivě zjistili. Ovšem nejspíš by tu už dávno nebyly, kdyby si je pro sebe neuzurpovala armáda.

Písek, který sem „přifoukal“ pravěk

Možná si říkáte, kde se v srdci Evropy vzalo tolik písku. No, vážně za to nemůže žádný kamion z Maroka. Tenhle písek sem přivál vítr od řeky Moravy už před nějakými dvěma miliony let. Není divu, že jsou považovány za jednu z největších oblastí vátých písků ve střední Evropě. Podobné kousky najdete už jen na několika místech ve Francii nebo v Belgii, takže máme pod nosem bez nadsázky světový unikát.

Fascinující je ten kontrast. Představte si to: jdete hlubokým borovicovým lesem, kde voní pryskyřice, najednou stromy prořídnou a před vámi se otevře nekonečná žlutá plocha dun. Je to jak kouzlo. Něco podobného jsem zažila na Baltu, ale tam jsem to čekala alespoň trochu. Ovšem tentokrát to bylo větší překvapení. Je to jako tropický prales, který se rozhodl skamarádit s pouští. Za ty borovice mimochodem vděčíme Marii Terezii, jak jsme zjistili na místních informačních tabulích. Ta totiž nechtěla, aby se písek rozlétal po celém kraji a zasypával úrodu, tak nařídila výsadbu lesů. Šikovná žena, což.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Armáda tu přírodě vážně pomáhá

Teď to začne být trochu bizarní. Šránecké písky jsou totiž součástí vojenského újezdu Záhorie. To znamená, že duny slouží vojákům jako dopadové plochy pro jejich hračky. Člověk by si řekl, že to přírodu musí zdevastovat, ale opak je pravdou. Místní flóře a fauně to nevadí. Naopak – mnohem víc by jí vadilo kácení lesů, odtěžování písku, stavba všeho možného apod. Armáda tak nevědomky vytvořila dokonalý inkubátor pro vzácné druhy.

Kvůli vojákům je ale potřeba hlídat si kalendář. Do oblasti se dostanete hlavně o víkendech a svátcích, ale i tak je dobré se před plánovaným výletem podívat na stránky ministerstva obrany, jestli se zrovna nechystá nějaké cvičení. Dostali byste se tam totiž jen s povolením, a věřte mi, hádat se s chlapy v maskáčích není ten typ výletu, který hledáte.

Co na „Slovenské Sahaře“ rozhodně nepřehlédnout

V písku číhají mravkolvi na svou kořist, zatímco nad hlavou vám může proletět vlha pestrá, která vypadá jako papoušek, co si odskočil z pralesa. My ji viděli nejméně třikrát, což je unikát – jinde jsou totiž tihle ptáci hodně plaší. Nádherná je i ještěrka zelená, což je mimochodem největší ještěrka u nás i na Slovensku. Má smaragdovou barvu, takže ji určitě nepřehlédnete.