Proč královské ženy odpradávna musely rodit před velkým davem lidí: Některé kvůli tomu málem přišly o život

Dne 1. listopadu 1661 začaly Marii Therese Habsburské, stydlivé manželce krále Ludvíka XIV., porodní bolesti. Jakmile došlo na kontrakce, její tiché komnaty se začaly plnit princeznami, vévody a hraběnkami. Porod královského potomka byl považován za tak důležitý, že potřeboval svědky. Královny tak často rodily před velkým obecenstvem, což jen zvyšovalo strach a celkovou mizérii během už tak náročného procesu porodu.

Pojistka před podvody a výměnami

V tomto případě sloužila tlačenice dvořanů jako pojistka. Toho, že živé dítě nebude nahrazeno mrtvým, a že královskou holčičku nikdo nezamění za vytouženého chlapce. Venku panovala atmosféra připomínající karneval. „Španělští herci a muzikanti tančili přímo pod okny a kytary, harfy a kastaněty měly královně připomínat její domov,“ píše Antonia Fraser v Love and Louis XIV. „Zvuky měly nebohou královnu rozptýlit.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ta ovšem stále řvala: „Nechci rodit, chci zemřít,“ a to španělsky. Její strach měl opodstatnění, protože v době před moderním lékařstvím byl porod děsivý a hlavně smrtící. Infekce byly naprosto běžné, a 1 z 3 dětí zemřelo ve Francii před dosažením 1 roku. A královna byla pod obrovským tlakem, aby dala králi mužského dědice, a zajistila tak pokračování dynastie. Po 12 hodinách agonie nakonec porodila zdravého chlapce a dvořané všem oznámili pohlaví.

Ihned po svatbě pod přísným dohledem

Pro mnoho královských žen začal tlak na porod dědice prakticky ihned po konci svatebního veselí. Podle Randiho Huttera, autora knihy Get Me Out, byla Kateřina Medicejská v 16. století natolik posedlá otěhotnět, že si zavolala léčitele. Ten jí radil, aby „vypila kobylí moč a své lůno namáčela do pytle s kravským hnojem smíchaným s mletými jeleními parohy.“ Jakmile královny otěhotněly, byly neustále podrobovány zkoumání.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pravděpodobně nenajdeme očekávanější porod, než ten od Marie Antoinetty, která prvně rodila v roce 1778. Ačkoli její matka s veřejnými porody v Rakousku skončila, Marie to ve Versailles nedokázala. Brzo ráno 19. prosince se tak rozezněl zvonek oznamující, že její porod začal. Zámek se brzy propadl do chaosu, protože do komnat mířily davy. Mnoho lidí si hledalo ta nejlepší místa a soukromé komnaty se změnily v divadelní sál.

Vedro, mdloby a péče o holčičku

„Tlak lidu, vedro a nedostatek čerstvého vzduchu, protože okna byla v zimě pevně zavřena, byl po 12hodinovém porodu prostě moc.“ Trvalo několik minut, než si někdo všiml, že královna je v bezvědomí. Nakonec byla okna otevřena a ledový vzduch královnu probral. Dalších 18 dní strávila v posteli. Protože porodila holčičku, mohla s ní trávit o něco více času. „Syn by prakticky okamžitě náležel státu,“ jak jemně vysvětlila své dceři.

„Ty budeš moje, budeš mít mou péči, budeš sdílet mé štěstí a tlumit můj žal.“ Na sklonku 19. století učinily pokroky v medicíně i porod o něco snesitelnější a také přinesly větší míru přežití. V roce 1853 šokovala královna Viktorie mnoho lidí použitím chloroformu, který jí ulevil při porodu prince Leopolda. Ačkoli staré tradice v některých královských rodinách přetrvávají, porod dítěte se právem stal mnohem soukromější záležitostí.