Lidé se se smrtí většinou vypořádávají tak, že z ní dělají nějakou formu života. Těla si tak odpočívají v rakvích a mnoho lidí věří i v posmrtný život, od nebe po Valhallu.
Všechny tyto koncepty ji nejen prakticky popírají, ale dělají z ní ještě jiný způsob přežití. Asi nejkřiklavější je pohřeb s otevřenou rakví, kdy nazdobené tělo vypadá jako položené do obří šperkovnice. Jenže po skončení obřadu bude tento klidný spánek narušen některými drastickými změnami, které zasáhnou celé tělo. Pokud nebylo tělo balzamováno, pak nastoupí cestu od této krásy po obyčejnou kostru. Ten věčný spánek bude vypadat asi takhle.
Během prvních 40 hodin po smrti
Jak vysvětluje Dr. Stephanie R. Dillon v knize Death and Kinetics, tělo už nadále nepumpuje krev a ta se ukládá, kdekoli zrovna velí gravitace. Každou hodinu tělo vychladne asi o 1 stupeň Celsia. Jakmile naše tělo opustí život, začnou se veškeré buňky rozkládat a do těla unikají volné enzymy. Mezi první takto zasažené tkáně patří zpravidla mozek a játra. Během přibližně 36 hodin po smrti tělo ztuhne a ve všech svalech se nahromadí kyselina.
Odlišná teplota ale tempo těchto procesů mění. Balzamování se snaží uchovat tento prvotní stav minimálně do doby, než bude tělo v zemi a každému to už bude jedno. Jak uvádí After we Die, první pokus uložit tělo do schránky nebo rakve byl pokusem o určitou formu „živosti“ nebožtíka. Balzamování většinou nahradí krev roztokem mnoha chemikálií a kůže má získat teplejší odstín. Stejně tak se používají plastiky a další kosmetické zásahy.
V rámci týdnů až měsíců
Je obtížné přesně posoudit, jak rychle tělo projde konkrétními stádii rozkladu. Některá těla se rozloží rychleji v důsledku předchozího stavu, takže za stejný čas mohou být v jiných fázích. Po 4 dnech se z původní tuhosti dostane do „nafouknutí“. Svazek Evalutaion of Postmortem Changes uvádí, že před čímkoli dalším získá kůže zelený nádech. Části těla pak začnou otékat a celé velice silně zapáchá. Budou z něj také vytékat tekutiny.
Po několika měsících od smrti je více způsobů, jak se tělo může rozložit. Jedním z nejzajímavějších je „mrtvolný vosk“. Za správných podmínek se po 3 měsících začne tvořit podivná hmota, hlavně v teplém a vlhkém prostředí. Tuková tkáň, hlavně ve tvářích a na břiše, se změní ve žlutou voskovitou hmotu. Ta po čase ztuhne a zvláštní je, že jde o určitou míru mumifikace. Ačkoli to zní bizarně, není to u pohřbených těl nic zvláštního.
Jeden rok a ještě déle
Každé mrtvé tělo se rozloží, ale žádná dvě to neudělají úplně stejně. Jak přesně bude tedy mrtvola vypadat rok po smrti, se velice liší. Z nebalzamovaného těla pohřbeného v borové rakvi za 5–12 let nejspíš nezůstane nic než kostra. Všechny tekutiny se vsáknou do půdy a maso prakticky kompletně shnije. Chemicky ošetřené tělo v kovové schráně se do podobného stavu může dostat klidně za 40 let i více. Zprávy pak uvádí kostry s černou plísní.
Po 365 dnech v rakvi je tedy rozklad těl naprosto různý. V ocelové rakvi a suchém, studeném klimatu může být teprve v prvních fázích rozkladu. Na druhé straně dřevěná rakev v horkém prostředí už se bude ubírat směrem k pouhé kostře. A jinde může být celý hřbitov často zaplaven a dojde ke vzniku onoho žlutého vosku. Nakonec je ale jedno, jak dlouho to kterému tělu bude trvat, protože jednotlivými fázemi rozkladu projdou nakonec opravdu všechna.
Jak si představujete posmrtný život?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 43936
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 43228
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 46305
