Jak jeden africký otrok zachránil stovky tisíc životů: V roce 1721 měl Onesimus revoluční nápad, jak zastavit epidemii

Pro kolonisty to byla děsivá zpráva. Neštovice si našly svou cestu do jejich města a šířily se tam tempem přímo raketovým, které připomínalo lesní požár.

Zdroj fotografie: Public Domain

Prvními obětmi byli cestující z lodi z Karibiku. Ti byli zavřeni v domě označeném následně červenou vlajkou se slovy „Bože, smiluj se nad tímto domem“. Stovky rezidentů začaly mezitím prchat o život v děsu z toho, co by se jim mohlo stát. Nemoc se šířila rychle a velmi často končila fatálně. Ke strachu byl důvod, protože virus byl extrémně nakažlivý a šířil se v mohutných epidemiích doslova jako lesní požár. Jaké byly hlavní příznaky?

Nákaza jako lesní požár a bez úniku

Nakažení s neštovicemi zažívali silné horečky, značnou únavu a tvrdou vyrážku, která zanechávala ošklivé jizvy. Cca 30 % nakažených nakonec zemřelo. Jenže tahle epidemie z roku 1721 byla jiná než předchozí. Jak se nemoc šířila celým městem a nebyly pořádné léky, navrhl otrok jménem Onesimus možný způsob, jak lidi ochránit. Zaujat touto myšlenkou navrhl ministr Mather, majitel otroka, experiment, který měl nákazu zastavit.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Neštovice byly tehdy jednou z nejsmrtonosnějších infekcí. „Jen málo infekcí té doby bylo takto univerzálních nebo zcela fatálních,“ podotýká historička Susan Pryor. Kolonisté je zažili nejen mezi sebou, ale i u domorodých Američanů, kterým ji přivezli. Neštovice zničily původní komunity, které proti nim neměly žádnou imunitu a nedovedly tedy s virem bojovat. Neštovice dorazily na lodích s otroky, kde panovala otřesná hygiena.

Otrocká rada a použití hnisu na ránu

Onesimus se v roce 1706 dostal do rodiny prominentního puritánského ministra Cottona Mathera. Ten věřil, že je jeho povinností otroky konvertovat a vzdělávat. Stejně jako ostatní se však na ně díval spatra, jejich rituály považoval za „dílo ďábla“ a bál se otevřené vzpoury. Onesimovi nevěřil a do svých poznámek si napsal, že se chová „zlodějsky, je zlověstný a neužitečný.“ V roce 1716 mu však otrok řekl, že ví, jak si s neštovicemi poradit.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Údajně původně neštovice měl a teď je nemá. Klíčem byla operace, která zahrnovala nanesení hnisu z infikované osoby na otevřenou ránu na ruce. Tohle se dělo kontrolovaně a pod lékařským dozorem. Příznaky pak byly mírnější, i tak ale došlo ke vzniku imunity. Jakmile byl infekční materiál představen takto tělu, byla ošetřená osoba vlastně očkována proti neštovicím. Nešlo o klasické očkování, ale imunitní systém příjemce se spustil a chránil jej.

Zárodek pro budoucí generace a metodu

Epidemie neštovic zabila v Bostonu 844 lidí, tedy asi 14 % populace. Zrodila se v ní ale jiskra naděje pro budoucí generace a epidemie. Pomohla také nastavit základní postupy, ze kterých se pak zrodilo moderní očkování. V roce 1796 vyvinul Edward Jenner efektivní vakcínu. Tehdy použil kravské neštovice, aby vyvolal reakci těla proti normálním neštovicím. Fungovalo to a tato forma očkování se v Massachusetts stala povinnou.

Dožil se ale představení této metody Onesimus? Není to zcela jasné, protože o jeho pozdějších osudech nejsou žádné informace. Je však jasné, že jeho znalost zachránila minimálně několik stovek životů a nakonec vedla k úplnému vyhlazení této nákazy. V roce 1980 vyhlásila WHO neštovice za zcela zničené, protože po celém světě se šířila imunizace. Jde o jedinou infekční chorobu, se kterou to lidé kdy dokázali.