Proč máme pocit, že padáme, když usínáme? Znamená to, že tělo panikaří. Má s tím co dělat i život našich předků

Proč se ve snech tak často objevuje právě pocit pádu? A je to jen váš případ, nebo tohle běžně prožívají i jiní spáči? Zkušenost s pádem během snu a následné prudké probuzení zmiňuje v průzkumech mnoho lidí. Pravděpodobně se to tedy týká i vás a není to nic zvláštního. Samotný pocit pádu je spuštěn nedobrovolnou prací svalů, jde o tzv. hypnic jerk. Tento jev se objevuje hlavně v době, kdy se tělo přesouvá od bdění do lehkého spánku.

Známé záškuby při usínání

Během usínání si můžete často všimnout toho, že sebou celé tělo najednou škubne. Nejde o žádnou poruchu. Mozek vysílá do těla impulsy a zjišťuje, jestli velmi klidné části stále žijí. Jakmile se tělo dostane do fáze hluboké relaxace, práce svalů se promítne do snu jako pocit pádu nebo jiného rizika. Jejich stažení vás tak prudce vykopne do bdělého stavu v zájmu možné reakce. Dle jedné teorie jde o starý reflex, který našim předkům dovolil přežití.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zažívání tohoto jevu není bráno za anomálii nebo důvod k obavám. Frekvenci a intenzitu může ale posilovat stres nebo konzumace stimulantů. Právě proto ho mohou lidé prožívat hlavně ve vypjatých momentech svého života. „Když učím neurovědu studenty medicíny, dostávám tuto otázku často,“ uvádí Steve Jacques, vedoucí oddělení anatomie z Leicester Medical School. Podle něj jde o součást vypínání smyslových orgánů.

Vliv, který ve spánku zmizí

Když jsme vzhůru, jsme si normálně vědomi svého okolí a také vlivu gravitace. Když sedíte a něco děláte, vnímáte tlak těla na židli, stejně jako věci orientované správně vlivem přitažlivosti. Stejně tak vaše vnitřní ucho vnímá pozici těla a informuje mozek o tom, že je vše v pořádku. Během usínání je ale toto vnímání postupně utlumeno. Jakmile pak mozek nezíská na směr gravitace adekvátní reakci, začne panikařit. To způsobí pocit pádu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Jedním z důvodů zažívání pocitu volného pádu může být také skutečnost, že naši vzdálení předci žili na stromech,“ podotýká Matt Chamings. Pád ze stromu je vážné zdravotní riziko a samozřejmě hrozí více, pokud člověk spí a tělo je uvolněné. Obranný mechanismus, který spícího předka probudí, je tak jasnou cestou k přežití. To pak zdůvodňuje, proč se přesunul na další generace, kterým dovolil přežít stejnou situaci opět ve zdraví.

Pozůstatek života předků a armády podsvětí

Dnes sice nežijeme na stromech, zůstal v nás ale střípek varování před rizikem. Mozek nás tak varuje před signály zvenku, navíc některé situace mohou život na stromech stále připomínat. Ať už jde o horolezce a další extrémní sporty, nebo lidi pracující ve výškách. Bez ohledu na příčinu jde rozhodně o velmi rozšířený fenomén. Staří Řekové věřili, že ve snech se objevují démoni, tzv. oneiroi. Mělo jít o armádu z podsvětí podřízenou Hádovi, bohu mrtvých.

Tito démoni pak lidem přinášeli jak prorocké vize, tak i noční můry. Velmi rádi na smrtelníky také hráli nejrůznější triky. Jedním z nich bylo přinutit je uvěřit, že volně padají bez jakékoli naděje na záchranu. Tento princip ostatně nemusí mít jen podobu volného pádu. Stejně tak může člověk ve snech zažít například srážku s autobusem, úder pěstí nebo cokoli podobného. Vždy se však jedná o prudký náraz a následné rychlé probuzení.