Proč je v muzeu přísně zakázáno focení s bleskem –⁠ má to hned několik důvodů

Jakmile dorazíte do jakéhokoli muzea, jste obvykle ihned upozornění na zákaz focení s bleskem. K tomuto kroku vede mechanismus, který nezmizí ani krytím obrazu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Proč je vlastně focení v muzeu zakázáno? Když jsou obrazy kryty sklem, jak jim škodí trošku světla navíc? Fotografování bez blesku muzea většinou tolerují, ačkoli je vždycky lepší se o konkrétních pravidlech ujistit. Chemická expertka Emma Davis uvádí, že muzeum většinou situaci vysvětluje poškozením pigmentu na obrazech. Některá plátna a jejich barvy jsou skutečně natolik citlivé, že záblesk urychluje chemickou reakci, kterou dochází ke zkáze.

Urychlený rozklad pigmentu?

Právě z toho důvodu je muzejní osvětlení dosti tlumené a naprosto přesně dimenzované. Jde o komplexní systém navrhovaný tak, aby osciloval mezi dvěma požadavky. Potřebuje totiž přítomné umění prezentovat v dostatečně kvalitním světle, zároveň je však nutné minimalizovat poškození, které světlo přirozeně způsobuje. Blesk z moderního fotoaparátu však reálně nejspíš žádné škody nezpůsobí. Proč tedy onen trvající zákaz?

Zdroj fotografie: Depositphotos

Navíc k domněnce, že jasný záblesk přispěje ke zničení pigmentu, dodnes neexistuje přímý a přesvědčivý důkaz. Obecně se tedy dá mluvit o zastaralém pravidle, které přešlo spíše ve formu tradiční etikety, zatímco technologie se posunuly dopředu. O riziku se dá mluvit u fotoaparátů, které mají mnohem výkonnější blesky. I zde lze ale potenciální problém poměrně jednoduše vyřešit. Stačí totiž každý den vypnout světlo o několik minut dříve.

Marketingové hledisko a etiketa

Mnoho odborníků na marketing se domnívá, že za pravidlem stojí také čistě obchodní záměr. Jakmile totiž návštěvníkům dostatečně zkomplikují pořízení fotografie, tím spíše si koupí pohledy nebo publikace v obchodě se suvenýry. Dalším důvodem může být i snaha udržet určitou důstojnost místa. Ono „cvakání“ všeho na telefon někdy připomíná sledování atrakce někde na náměstí místo kochání se díly dávných mistrů, kterým bychom měli prokázat úctu.

Trocha ohleduplnosti k okolí

Ne každý si potřebuje obraz vyfotit, někdo si ho chce jen v klidu prohlédnout a nechat si v paměti vzpomínku, reprodukci si rád zakoupí v obchodě. Neustálé blikání tak často obtěžuje ostatní a člověk se cítí jako na rockovém koncertě místo ve stánku vysoké kultury. Světlo, pravda, neohrožuje jen plátna. Kazí se jím mléko, člověk se spálí, oblečení bledne a stejně tak hřbety knih.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Malá síla násobená množstvím

Předchozí odhady zněly celkem pozitivně, je však třeba vzít v úvahu také frekvenci takové akce u jednotlivců. Běžné muzeum je osvětleno asi 500 luxy. Pět blesků aparátu tak odpovídá asi 1 sekundě nepříliš výrazného osvětlení. V součtu by 1 500 blesků ublížilo obrazům tolik, jako kdybychom nechali běžné osvětlení prostoru svítit o 5 minut déle. Je ale třeba vzít v úvahu počet turistů u takových skvostů, jako je Mona Lisa v Louvru.

Toto muzeum je reálně nejnavštěvovanějším na světě a k nejslavnějšímu Da Vinciho obrazu nemáte šanci se dostat nablízko právě kvůli davům. Stejně je na tom třeba Sixtinská kaple. V takové koncentraci získávají i slabé záblesky zcela jiný rozměr. V první řadě už taková umělecká díla nikdo znova nenamaluje, zadruhé i kapka vody dopadající na skálu ji po nějakém čase dovede rozlomit. Tisíce blesků denně by nejspíš způsobily rychlejší zkázu takových relikvií.