S-350 by si možná mohl poradit se střelami z HIMARS. Ovšem Rusko má těchto systémů nejspíše jen hrstku

Sovětský svaz a jeho nástupce Ruská federace dokázaly budovat velmi kvalitní systémy protivzdušné obrany, které jsou považované za světovou špičku. I když zároveň platí, že ne všem zprávám o schopnosti ruských zbraní je možné věřit, přesto jsou ruské protivzdušné systémy velmi dobré kvality. V posledních letech se objevil nejen pokračovatel známého S-400 nazvaný S-500, ale dle všeho i kvalitní systém s menším dosahem označovaný jako S-350 Vityaz.

Jako základ jsou střely z S-400

Protože Rusko mělo výkonný systém S-400, který velmi dobře zvládá protivzdušnou obranu ve vzdálenostech od řádově desítek až do 400 kilometrů, bylo logické, že se jeho konstruktéři rozhodli soustředit na obranu v řádu desítek kilometrů. V podstatě šlo o to nahradit některé zastarávající verze systému S-300. V roce 1999 začal vývoj nové zbraně, která měla využívat raket s kratším doletem používaných S-400. Využity byly i zkušenosti s vývojem jihokorejského KM-SAM, který tyto střely také používá.

Opravdu intenzivní práce na jeho vývoji začaly ale až v roce 2007 a jeho koncepce byla představena o šest let později. Počítalo se s tím, že v roce 2020 bude systém v dostatečném počtu ve výzbroji ruských ozbrojených sil. Vše ale zpozdilo několik neúspěšných testů, ve kterých se ukázalo, že je třeba doladit některé charakteristiky raket. První komplety S-350 dostala ruská armáda někdy na konci roku 2019.

Jde o systém středního dosahu, který je účinný jak proti letadlům a větším dronům, tak proti řízeným střelám a balistickým raketám. Na rozdíl od S-400, který má dosah až 400 kilometrů, je Vityaz určen pro likvidaci cílů do vzdálenosti 1,5 až 120 kilometrů. Výškový dosah je až 30 kilometrů. Záleží velmi na tom, jaký druh protistřel se použije a proti jakému druhu cíle zasahuje.

Vše je umístěno na nákladních vozech

S-350 je vysoce mobilní, protože je umístěn na podvozku nákladních automobilů, nejčastěji BAZ-6909. Jedna baterie systému se skládá z jedné nebo dvou radarových stanic. Ty pokrývají prostor v rozsahu 360 stupňů. Díky nim dokáže baterie sledovat až 16 letadel nebo 12 balistických raket najednou. Její činnost je řízena z velitelského stanoviště, které kromě radarů ovládá šest až osm odpalovacích vozidel. Tak může podle typu použitých střel baterie disponovat až 96 raketami.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na delší vzdálenost používá S-350 střely s radarovým a na kratší s infračerveným naváděním. Podle některých odhadů by byl právě tento systém nejspíše nejúčinnější proti raketám M31 odpalovaným z amerických HIMARS, ale musel by být dostatečně blízko frontě. Rusko jich má ale jen několik a dle všeho je nasadilo hlavně k ochraně letišť. V případě, že by byly nasazeny proti M31, by se mohly tyto vzácné systémy dostat do dostřelu ukrajinských zbraní, ať raket z HIMARS, nebo protiradarových AGM-88, které Ukrajina dostala z USA.