Tragický požár v oděvní továrně si vyžádal životy 146 pracovníků. Vedení jim totiž zavřelo dveře, aby nemohli utéct

Požár oděvní továrny Triangle na americkém Manhattanu byl zcela šokující tragédií. Na vině byly především otřesné pracovní podmínky a také velmi nedbalý přístup vedení podniku. Tato fabrika v srdci Greenwich Village byla totiž ukázkovým příkladem naprostého vykořisťování dělnic počátkem minulého století. Ženy prakticky nemluvily anglicky, pracovaly 7 dní v týdnu, každý den 12 hodin a oděvy šily natěsnané vedle sebe.

Jen jedna dlouhá chodba na záchranu

Že byly hygienické podmínky a požární opatření podniku naprosto tristní, snad ani není nutné zmiňovat. Továrna zabírala tři horní patra desetipatrové budovy. Vedly sem sice 4 výtahy a dvojí schodiště, reálně však fungovala pouze jedna zdviž. Přístup byl tak možný pouze dlouhou a velmi úzkou chodbou s výstupem z jednoho schodiště. Chodba byla navíc přes den uzavřena – z obavy, že někdo uteče a propašuje ven vyráběné oblečení.

iZdroj fotografie: Public Domain

Únikový východ pro případ ohně tak existoval, vzhledem k jeho rozměrům by ovšem úprk všech pracovnic trval i v nejrychlejším tempu několik desítek minut. V sobotu 25. března roku 1911 bylo uvnitř na 600 osob, když v osmém patře budovy začalo hořet. Ohni netrvalo dlouho dostat se až nahoru a vypukla panika. Hasiči se snažili použít i bezpečnostní hadice, zařízení však bylo zrezivělé, a proto zcela nepoužitelné.

Skoky do šachty i z oken a střechy

Ty nejrychlejší ženy se dostaly k výtahu, do těch se ale vešlo jen 12 osob najednou. Při čtvrté jízdě dorazil požár i k nim. Několik žen se tak v zoufalství vrhlo přímo do šachty, mnozí lidé se vydali únikovou cestou, která však byla zatarasená. Většina lidí nahoře – včetně samotného majitele – vylezla na střechu, někteří skočili i z oken. Požárníci dorazili včas, jejich žebříky ovšem dosáhly jen do 6. patra, plné zkrocení živlu trvalo 18 minut.

iZdroj fotografie: Public Domain

Celkem uhořelo 49 osob, 36 lidí našlo smrt ve výtahu a 58 po pádu z okna. Další zemřeli na následky zranění, dohromady měl požár 146 obětí. Odbory na 5. Avenue zorganizovaly počátkem dubna demonstraci proti pracovním podmínkám, sešlo se na 80 000 lidí. Guvernér státu New York Alfred E. Smith se senátorem Robertem F. Wagnerem ustanovili vyšetřovací komisi pro zlepšení podmínek dělníků. Chtěli také omezit nekalé praktiky zaměstnavatelů.

Vliv na legislativu, majitelé stále v zisku

Jedna z pracovnic výboru, Frances Perkinsová, se pak stala ministryní práce pod Franklinem D. Rooseveltem. Byla tak první ženou, která měla pozici ve vládě USA. Majitelé továrny, pánové Max Blancks a Isaac Harris, přežili oba bez škrábnutí. Následně si vyslechli obvinění z usmrcení z nedbalosti. U soudu bylo vyslechnuto 155 svědků, dvojice byla však zproštěna viny. Z obavy z dalších sporů zaplatili rodině každé oběti 75 dolarů odškodného.

Od pojišťovny nicméně dostali za každého mrtvého 400 dolarů, byli tudíž stále v zisku. Svaz oděvních továren v důsledku tragédie výrazně posílil svůj vliv. Vystupoval v problematice porušování pracovních práv, pozornost se pak zaměřila i na práva ženských pracovnic a související vykořisťování imigrantů. Je jen škoda, že je cesta postupných vylepšení obvykle dlážděná tragédiemi takového rozsahu.

Jaké nejhorší podmínky jste na pracovišti zažili?

Zdroj: ScienceNews