Hiró Onoda – voják, který v džungli vedl 2. světovou válku ještě 29 let po jejím skončení a odmítal uvěřit současnému světu

O fanatičnosti japonských vojáků za druhé světové války bylo napsáno již mnohé. Ale nad jedním příběhem přesto zůstává rozum stát. Jde o osud poručíka japonské armády Hiró Onody, který byl nasazen na filipínském ostrově Lubang. Dlouhé roky byl přesvědčený, že válka mezí Japonskem a Spojenými státy stále pokračuje, a přes všechny důkazy se odmítal vzdát, i když se o to úřady opakovaně snažily. Přiměl ho k tomu až rozkaz nadřízeného.

Voják vycvičený k záškodnictví

Onoda byl absolventem speciálního výcviku, ve kterém se naučil taktice partyzánského boje, záškodnických akci, ale i metodám propagandy. Patřil mezi bojovníky, kteří měli působit na území obsazeném nepřítelem, způsobovat mu škody a bránit útoku na Japonsko. I proto byl v roce 1944 nasazen na malém filipínském ostrově Lubang. Zdejšího velitele se pokoušel přesvědčit k vedení partyzánského boje, ale neúspěšně.

Po vylodění Američanů a Filipínců v únoru 1945 byla posádka přemožena. Onoda se ale spojil se třemi vojáky a stáhli se do džungle, aby v boji pokračovali. Jejich cílem bylo působit co největší škody a zároveň se nenechat dopadnout. V tom pokračovali dlouhé měsíce a roky. Po kapitulaci Japonska 2. září 1945 se Američané pokoušeli japonské vojáky přesvědčit, aby složili zbraně. U mužů Hiró Onody ale dlouho nebyli úspěšní.

iZdroj fotografie: Mainichi Shimbun / Creative Commons / Public domain

Ti našli první shazované letáky o kapitulaci v říjnu 1945, ale považovali je za propagandu. Nepřesvědčil je ani tištěný rozkaz podepsaný generálem Tomoyukem Yamashitou o několik měsíců později. Podle nich bylo nemyslitelné, aby se císařství vzdalo. Skupina tak i nadále přepadala místní farmáře, ničila různé sklady a snažila se všemožně škodit. Občas se střetla i s policií. Živila se krádežemi rýže a hospodářských zvířat.

Spolubojovníci odešli nebo padli

Jak roky ubíhaly, i tito vojáci začali pochybovat. Jeden z nich v roce 1949 skupinu opustil a po několika měsících se vzdal úřadům. Ty nyní věděly, že je na ostrově skupinka Japonců, kteří se nehodlají vzdát. Úřednici zkusili použít fotografie a dopisy od jejich rodin, ale marně. Samozřejmě po nich probíhalo pátrání a v roce 1954 pátrací skupina jednoho z vojáků zastřelila. Zbývající dva začali být ještě více opatrní, ale v roce 1972 si kulka našla dalšího a Onoda zůstal ve svém boji sám.

V roce 1974 se ho vydal hledat japonský dobrodruh Norio Suzuki a uspěl. Onoda mu ale řekl, že vzdát se může jen na rozkaz nadřízeného důstojníka. Japonská vláda našla jeho bývalého velícího důstojníka majora Yoshimu Taniguchiho, ten odletěl na Filipíny a Onodovi rozkaz osobně dal. Voják 9. března 1974 kapituloval, filipínské úřady ho vzhledem k mimořádné situaci omilostnily. Vrátil se do Japonska, pak žil v Brazílii a nakonec opět v Japonsku. Založil tábor, kde mladé lidi učil, jak přežít v přírodě. Zemřel v roce 2014 ve věku 91 let.

Jaké asi byly důvody japonských vojáků pro takto fanatický boj?

Zdroj: ScienceNews