Proruské obyvatelstvo Haliče za první světové války trpělo represemi. V Rusku je to vnímáno jako důkaz protiruských aktivit

Během válečných konfliktů se některé strany dopouštějí činů, které nejsou v souladu s uznávanými normami. Mohou později sloužit v propagandě jejich soupeře.

Zdroj fotografie: Public Domain

Území Haliče na dnešní Ukrajině před první světovou válkou patřilo Rakousku-Uhersku. To byl mnohonárodnostní stát, který umožňoval národům jakousi autonomii. Problémem Haliče bylo, že zde žili Poláci, Ukrajinci, Rusínové a rusky mluvící obyvatelé. Část posledních dvou skupin byla značně proruská již před první světovou válkou. Po jejím vypuknutí úřady monarchie proti lidem, kteří sympatizovali s nepřítelem, tvrdě až nevybíravě zasáhly.

Aktivisté chtěli připojení k Rusku

Již před válkou byly mezi některými obyvateli tendence k odtržení a připojení Haliče k Rusku. Nositeli této myšlenky byli nejen proruští nacionalisté, ale i někteří pravoslavní kněží, kteří byli napojeni na ruskou pravoslavnou církev. Jedním z nich byl například kněz Maxim Sandovič, který byl již v roce 1912 spolu s dalšími odsouzen za proruské aktivity na území monarchie. Dnes je pravoslavným svatým.

Po vypuknutí první světové války začaly rakousko-uherské úřady ve velkém proruské aktivisty zatýkat, protože se obávaly jejich podvratné činnosti. V mnoha případech ale nebyla respektována práva zatčených a byli podrobeni mučení nebo bez soudu, jen z rozhodnutí vojenských důstojníků, popraveni. To byl i případ Sandoviče, kterého bez soudu zastřelili na nádvoří věznice v Gorlici 6. září 1914.

Internační tábory byly peklo

Rakouské úřady se neuchylovaly jenom k zatčení proruských obyvatel, ale dokonce je shromažďovaly do internačních táborů rozmístěných po říši. Jeden z nich se nacházel v Terezíně, ale nejznámějším je tábor Thalerhof poblíž Gratzu v dnešní rakouské spolkové zemi Štýrsko. Celkem zde bylo od roku 1914 do roku 1917 drženo až 20 tisíc lidí. Největší část tvořili Rusové, ale byli tu i Rusíni, kteří často byli silně proruští. A dokonce studenti, kteří projevovali lásku k ruské literatuře.

06.09.1914 r. – zostaje rozstrzelany, na podwórzu gorlickiego więzienia przez dwuosobowy pluton egzekucyjny złożony z austriackich żołnierzy, Maksym Gorlicki, a właściwie Maksym Sandowycz. pic.twitter.com/tGGkjbuSww

— Historia Fotografią Pisana (@Jan34733995) September 6, 2020

Zvláště první rok a půl existence tábora byl neobyčejně drsný a vězni tu trpěli mnoha nemocemi a umírali. Teprve až v zimě 1915 tu byla postavena kasárna, ve kterých byli vězni ubytovaní. Před tím museli spát pod širým nebem i v mrazu a dešti. Často byli biti a jinak mučeni. Podle dochovaných údajů si toto nelidské chování vyžádalo životy asi 3 tisíc vězněných.

Represe proruského obyvatelstva v Haliči na území dnešní Ukrajiny v současnosti využívá i ruská propaganda jako důkazu dlouhodobého boje Západu proti všemu ruskému. Internační tábory označuje dokonce za předchůdce nacistických koncentračních táborů zřízených hitlerovským Německem za druhé světové války. A vše spojuje s protisovětskými aktivitami na západě Ukrajiny, kdy se v některým případech ukrajinští nacionalisté spojili i s nacisty.

Jak vážný prohřešek bylo chování rakousko-uherských úřadů k proruským aktivistům?

Zdroj: ScienceNews