Odborníci upřesnili, jaká je pravděpodobnost, že žijeme pouze v simulaci

V nedávné epizodě show StaTalk vysvětloval Neil deGrasse Tyson problém simulace. Tedy myšlenku, že bychom mohli být virtuální bytosti žijící v počítačové simulaci. Pokud by tomu tak bylo, simulace by vytvářela to, co bychom zrovna potřebovali vnímat, ne stále všechno najednou – podobně jako videohra, která renderuje jen to, co hráč zrovna vidí.

Příliš rychle nebo daleko

Nice podotkl, že to by mohl být důvod, proč se nedá cestovat rychleji než světlo. Dostali bychom se do další galaxie – což Tyson přerušil slovy „než by ji mohli naprogramovat“. Může se to zdát prostořeké, ale argument simulace existuje už od roku 2003 a od té doby si komici, filosofové, technologové a další hrají s myšlenkou tzv. sumulacry včetně snah o rozeznání, zda tomu tak skutečně je. Ostatní zkoušeli vypočítat šanci, že jsme jen virtuální entity.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nové analýzy ukazují, že šance na život v základní realitě – tedy že existence není simulace – jsou celkem vyrovnané. Stejná studie také ukázala, že pokud bychom dokázali vytvořit takovou simulaci – a vědomé jedince – je mnohem větší šance, že jsme sami entity v počítači někoho jiného. Problémem je už výklad toho, co je to vědomí, ještě problematičtější pak možnost jeho simulaci.

Základní teorie simulacry

Původní Bostromova studie počítala s civilizací, která disponuje neuvěřitelně výkonnou technologií a potřebuje jen její zlomek pro simulaci komplexních realit včetně bytostí. Tento scénář přinesl tři vlastnosti, které by musely být pravdivé. Zaprvé lidé téměř vždycky vymřou, než se do takové fáze dostanou. Zadruhé, i kdyby tam dorazili, nejspíš by je nezajímalo simulovat vlastní dávnou minulost. Zatřetí šance, že v něčem takovém žijeme je blízká jedné.

iZdroj fotografie: Pixabay.com

Ještě před Bostromem zpopularizoval tuto možnost Matrix, přičemž myšlenka má hluboké kořeny v mnoha filosofických tradicích – Platonova jeskyně nebo Motýlí sen Zhuanga Zhou. Novou jiskru tomu nedávno dodal Elon Musk prohlášením, že šance, že jsme v základní realitě, je jedna k miliardám. Obecně jsou ovšem naše možnosti zjištění skutečnosti mizivé a věda i technologie mají mezitím obrovskou spoustu dalších problémů k řešení.