Tým inženýrů přišel na tajemství stavebního materiálu, který by mohl časem podpořit kolonizaci Marsu a hledání života mimo pozemské chápání.
Když Javier Fernandez modeluje marťanskou kolonii, je do toho zapojeno hodně krevet. Spolu s týmem inženýrů udržitelného rozvoje je průkopníkem stavebního materiálu, který by mohl nabídnout řešení jedné z největších výzev vesmírného průzkumu. Dá se říci, že posílání věcí do vesmíru je směšně drahé. Vypuštění jedné libry nákladu na oběžnou dráhu kolem Země stojí asi 10 000 dolarů. To je důvod, proč těžké tradiční stavební materiály, jako je beton nebo ocel, jsou pro staveniště mimo Zemi nepraktické.
Stavění založené na přírodě
Smícháním chitinu, pružného materiálu nacházejícího se v krunýřích krevet a exoskeletech hmyzu, vytvořil Fernandez s jeho týmem nový materiál. Jedná se o tzv. biolit. Doufají, že se tato látka bude jednoho dne vyrábět na Marsu bez nutnosti dovozu. Pokud se hovoří o stavění založené na přírodě, tak se jedná o diskutabilní téma mimozemské výstavby. Biopolymery, houževnaté materiály vyrobené živými buňkami jsou totiž údajně velmi dobrou cestou. Další konstrukční kandidáti byli vyrobeni z řas, rostlin a dokonce i železa těženého bakteriemi.
Hlavním problémem je voda
Biolit zatím ukazuje spoustu slibů a všestrannosti. Hmota po zaschnutí vypadá v podstatě jako terakota. Ale vyladěním poměru špíny na Marsu ke kyselině a chitinu v biolitu, je možné jej namíchat pro téměř jakoukoli aplikaci. V nouzi lze materiál tvarovat dokonce i ručně. Jeden problém se ale vztahuje na vodu. Surový biolit vyžaduje tekutou vodu, aby směs zůstala poddajná. „Na Marsu nebo na Měsíci však není dostatek atmosféry, aby se voda chovala správně“, říká výzkumný chemik Tony Muscatello.
Zvažování jiné alternativy
V chladných oblastech těchto vzdálených vesmírných těles voda velmi rychle zamrzá. Jinde to okamžitě vře. To by mohlo způsobit, že výroba biolitu na místě by mohla být složitá. To se bohužel vztahuje i k potencionálním krunýři krevet, který obsahuje potřebné složky. Fernandezův tým však zvažuje alternativu. Mouchy černého vojáka, také bohaté na chitin, vyžadují méně vody a mohly by dobře posloužit. Tento hmyz totiž může být sklizen a recyklován na chitin, určený pro posmrtný život jako vzpěra zdi.
Jedna věc je ale zcela jistá. Bez ohledu na to, z čeho jsou marťanské domy vyrobeny, jejich výrobní proces musí být součástí udržitelného systému. To znamená pečlivou recyklaci každého kousku kovu, uhlíku a vody. Je to nezbytné pro uzavření všech ekologických smyček. Vědci zabývající se touto problematikou souhlasí s tímto faktorem a nadále se ho snaží zkoumat a ověřovat.