Astronomové zachytili nevysvětlitelné signály. Analyzované vysílání se nepodobá ničemu, co vědci kdy viděli

Jen co překonal obrovskou rozlehlost vesmíru, přistálo z něj roku 2018 něco na radioteleskopu v západní Austrálii. Astronomy to dost překvapilo. Navzdory tomu, že se to lehce podobá signálům z pulsaru, vypadají rádiové vlny naprosto odlišně od čehokoli, co bylo teleskopy dosud zachyceno. Ačkoli vysílání čeká na své vysvětlení, nejde o mimozemšťany, což uvádí i studie australských výzkumníků v časopise Nature.  

Nejde o novou situaci

V roce 1967 byli vědci šokováni zachycením rádiového signálu, který mizel a zase se ukazoval každých několik sekund až milisekund. Nejdříve to opravdu vypadalo na malé zelené mužíčky. Nakonec se ale ukázal být viníkem pulsar, tedy rychle rotující neutronová hvězda, troska supernovy. Doktorand Tyrone O´Doherty a Dr. Natasha Hurley-Walker z Curtin University v Austrálii měli podobnou zkušenost, když našli objekt známý dnes jako GLEA-X.

Nejdelší signál z pulsaru se opakoval po dobu 118 sekund a výrazně delší úseky jsou považovány za nemožné. „Tento objekt se objevoval a mizel po několik hodin našeho pozorování,“ uvedla Hurley-Walker. „To bylo něco naprosto nečekaného. Bylo to docela děsivé, protože neznáme na nebi nic, co by se takto chovalo. Přitom je to docela blízko, jen asi 4 000 světelných let daleko. V rámci vesmíru je to jako na našem dvorku.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Opakované pokusy o další zachycení

Pokusy o opětovné zachycení tohoto signálu se zatím nesetkaly s úspěchem. Při probírání se daty našli oba badatelé 71 pulsů, které se projevovaly po dobu skoro tří měsíců. Další teleskopy nic nezachytily, ale to nebylo nic překvapivého. Murchison Widefield Array (MWA) je teleskop se zvláštní citlivostí a širokým rozsahem. Proto zachytil už v minulosti hodně nečekaných objektů, které by jiné teleskopy zaznamenaly jen při pátrání na správném místě.

S touto informací se samozřejmě zrodila potřeba vysvětlení, vyloučit zelené mužíčky bylo však jednoduché. Technologické signály zabírají úzkou část spektra, GLEAM-X je ale velmi široký. Vytvořit signál přesahující tolik frekvencí vyžaduje opravdu hodně energie. Pro jakoukoli civilizaci, která by něco takového dovedla vůbec produkovat, by šlo především o obrovské plýtvání. Na druhé straně pomalý pulsar je také vyloučen.

Potřeba magnetického pole

„Pokud by tu byl pulsar, potřeboval by magnetické pole stokrát silnější než cokoli ve vesmíru,“ dodala Hurley-Walker. „Krom toho by se také velmi rychle rozpadl.“ Rychlejší pulsary mají více síly, což je nekonzistentní s kombinací rychlosti a jasu, kterou právě GLEAM-X ukazuje. Byla uvážena i možnost dvou objektů na prodloužené orbitě. Ty měly vysílat vlny energie při vzájemném setkání.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ačkoli tato možnost nebyla zcela vyloučena, podrobnější rozbor nevedl k modelu, který by takto mohl fungovat. To nechalo týmu jen magnetar, jehož obrovská magnetická pole se stala „rozbouřenými a komplikovanými“. „Když se uklidní, vygenerují vlnu energie, jakou jsme právě viděli.“ Magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Rozpad jeho nestabilní kůry tak provází mohutné emise záření.

Jaký vesmírný objekt vás nejvíce fascinuje?

Zdroj: IFLScience