Cestování v čase není nemožné. Stačilo by, abychom vnímali rotaci vesmíru

Ačkoli lidé ve starověku tvrdili, že nebesa rotují kolem světa, v roce 1949 byl matematik Kurt Gödel prvním, kdo poskytl moderní formulaci rotujícího vesmíru. Použil k tomu jazyk obecné teorie relativity jako vyjádření úcty ke svému příteli a sousedovi z Princetonu. Ano, jedná se o samotného Einsteina.

Obecná teorie relativity je nekompletní

Tento proces akademického „uctívání“ se však ubíral jiným směrem, než byste mohli tušit. Gödel totiž použil příklad rotujícího vesmíru, aby ukázal, že obecná teorie relativity je neúplná. Gödelův model rotujícího vesmíru byl ale spíše umělý. Kromě rotace jeho vesmír obsahoval pouze jednu složku. Jednalo se pouze o negativní kosmologickou konstantu, která odolávala odstředivé síle této rotace, aby vesmír zůstal statický.

Až příliš umělá povaha vesmíru

Umělá povaha tohoto vesmíru Gödela nijak netrápila. Místo toho bylo jeho hlavním bodem to, že obecná teorie relativity umožňovala existenci rotujícího vesmíru. Gödel zároveň použil svůj rotující vesmír, aby ukázal, že obecná teorie relativity umožňuje cestování časem do minulosti. Výzkumy tohoto typu byly v tehdejší době přísně zakázány.

Žití v rotujícím vesmíru

Žít v rotujícím vesmíru by bylo vskutku zvláštní. Za prvé by se všichni pozorovatelé považovali za střed rotace. To znamená, že kdybyste někde zaparkovali a ujistili se, že jste absolutně nehybní, viděli byste vesmír kroužící kolem vás. Pokud byste se však zvedli a přemístili kamkoli jinam, dokonce i do vzdálené galaxie, vždy byste stále viděli, jak se vesmír otáčí kolem vaší nové pozice. Je neuvěřitelně těžké si to představit, ale příliš se to neliší od představy, že v rozpínajícím se vesmíru všichni pozorovatelé vidí sami sebe jako střed rozpínání.

iZdroj fotografie: Pixabay

Podivné cesty v časoprostoru

Čím více se vzdalujete od kteréhokoli pozorovatele, tím větší bude rychlost rotace. A to není jen rotace věcí, ale rotace samotného časoprostoru. To znamená, že světlo, které je vždy nuceno sledovat zakřivení časoprostoru, vede k podivným cestám. Paprsek světla vyslaný od pozorovatele se bude zakřivovat pryč, a tím se dostane nahoru do rotace časoprostoru. V určitém vzdáleném bodě bude rotace příliš velká. Světlo se tedy otočí a vrátí zpět k pozorovateli. To znamená, že existuje limit toho, jak daleko můžete v rotujícím vesmíru vidět.

Jedná se čistě o pozorovací testy

Od roku 1949 fyzici vymysleli jiné způsoby obecné teorie relativity, aby umožnili zpětné cestování časem. Konkrétněji přes červí díry a větší rychlostí než samotné světlo. Bohužel všechny tyto hypotézy spoléhají na nějaký druh exotické fyziky. Takové, jež narušuje naše chápání toho, jak vesmír funguje. Stejně tak Gödelův rotující vesmír je pouze věcí pozorovacího testu, nikoli zásadního rozchodu se známou fyzikou.