Turecko zprovoznilo ruský systém protivzdušné obrany S-400. Amerika mu to nedaruje

Turecko jako blízký spojenec USA pracovalo na projektu letounu páté generace. Když ale kývlo na koupi ruského systému, vztahy s Američany ochladly.

S-400 i Zdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Představitelé Turecka tvrdí, že mají k použití připravený ruský systém protivzdušné obrany S-400. Ačkoli je Turecko členem NATO, rozhodlo se pro koupi této zbraně před nabídkami, které přišly například z USA. Do spojenectví zemí to přineslo mimořádné napětí. Američané poté vycouvali z dohodnuté dodávky letounů páté generace. Turecko si je mělo nejen koupit, ale i se podílet na jejich výrobě. Země přitom nevylučuje, že by v budoucnu mohla koupit nové šarže systému.

Obavy o ztrátu schopnosti stealth

Američané mají minimálně dva důvody pro to se na svého spojence z NATO zlobit. Prvním je ztráta lukrativní zakázky, protože protivzdušné systémy jsou drahou záležitostí. Vážnější je skutečnost, že v případě dodání F-35 do Turecka by tyto stroje operovaly v blízkosti moderního ruského systému. Rusko by tak teoreticky mohlo získat data umožňující lepší vyladění S-400 k tomu, aby stealth stroje páté generace uměl dříve zaměřit a lépe sestřelit. Což USA ani další uživatelé nechtějí.

Ruský S-400 je považovaný za jeden z nejlepších systémů protivzdušné obrany na světě. Byl vyvinutý ze staršího S-300 a do výzbroje zařazen kolem roku 2007. Disponuje výkonnými radary schopnými zaměřit cíle do vzdálenosti až 600 kilometrů. Má být schopen útoku na letadla, drony, řízené střely i některé druhy balistických raket. Takovou schopnost má jen několik systémů na světě. I když na Ukrajině se například ukázalo, že proti střelám z raketometů HIMARS je tento systém bezmocný.

Radar S-400 iZdroj fotografie: Uživatel azure / Public Domain

Jeho výhodou je skutečnost, že používá více druhů střel. Liší se velikostí i dosahem. Pokud je k dispozici více střel, mohou operátoři vybrat konkrétní, která je ke zničení cíle nejvhodnější. Největší střely mají dosah až 400 kilometrů a zasahují cíle i v extrémně nízkých výškách. Jsou naváděny radarem, ale pokud se ocitnou mimo jeho dosah, mají i vlastní samonaváděcí systém. Turecko má exportní verzi. O těch je známo, že mají některé pokročilé funkce omezeny.

Provozovatelů je ve světě více

Kromě Ruska a Turecka mají S-400 ve výzbroji i další země. Koupila ho Čína, která podle něho pravděpodobně postavila svůj vlastní systém HQ-9. Do výzbroje je zařadilo i Bělorusko a tradiční odběratel ruských zbraní Indie. Rusko mělo systém umístit i v Sýrii. Velký zájem má o něj například Írán. Teoreticky by ho mohl získat za pomoc, kterou nyní Rusku poskytuje.

Pořízení moderního S-400 pro Turecko znamená, že bude muset získat jiná letadla místo původně plánovaných F-35. Jednou z možností jsou méně vyspělé americké F-16 poslední verze vybavené mnoha pokročilými funkcemi. Pokud by je USA nechtěly dodat, prezident Erdogan varoval, že se mohou obrátit třeba na Francii, Velkou Británii či Rusko. V prvním případě měl na mysli francouzské Rafale, v druhém Eurofighter. Ve třetím pravděpodobně ruské Su-57, i když jejich produkce je velmi pomalá.

Proč se Turecko rozhodlo dát přednost S-400 z Ruska?

Diskuze Vstoupit do diskuze
109 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články