Od našich dalších kroků ve vesmíru nás nedělí celé generace. Tento posun se děje právě teď. Naším cílem je záhadný a pustý svět „za rohem“, tedy planeta Mars.
Představte si, že byste začínali nový život na té malé rudé tečce, která je od nás vzdálená více než 265 milionů kilometrů. Jak by to tedy vypadalo, kdybychom na Marsu opravdu postavili celé město? Jaké by to bylo žít pod zemí a kolik lidí by se tam dokázalo udržet? A jak by vlastně vypadala místní ekonomika? Od roku 1975 si z pozemské sféry dělají na Mars nárok jen roboti, sondy a satelity.
SpaceX a záměr Elona Muska
Jenže miliardář, vizionář a zakladatel (nejen) SpaceX Elon Musk hodlá se svou společností tento příběh posunout a změnit. Jeho cíl je vlastně jednoduchý. Chce vytvořit na Marsu město s vládou, obchodem, kulturou a vším dalším, co lidstvo potřebuje. Ambiciózní plán vyžaduje 1 000 kosmických lodí a mnohem více nových – a velmi statečných – dobrovolníků. Život na Marsu pro nás bude zkouškou ve více ohledech.
Přežitím v nižší gravitaci, s méně lidmi a také omezenými zdroji surovin by tento záměr mohl změnit naše počínání s omezenými zdroji na Zemi. Otázkou ovšem je, zda by byl život na Marsu vůbec udržitelný, když jeho první fáze budou zcela záviset na pozemském provozu. Každé velkoměsto totiž začínalo jako vesnička, ať to byl rybářský Hong Kong nebo několik chaloupek, které si říkaly Řím. Je to jako s firmami – korporace také začínaly v garáži.
Obrovské a dlouhé přesuny
Pokud má tedy lidská kolonie na Marsu vyrůst do vzkvétajícího města, bude potřebovat něco víc než jen hrstku zapálených lidí. Podle Národního polytechnického institutu v Bordeaux by na zahájení takového projektu bylo potřeba nejméně 110 osadníků. Kolonizační plán SpaceX začíná dvěma loděmi, z nichž každá ponese 100 lidí. S takovým množstvím průzkumníků bude mít město dost lidí na stavbu obydlí i výzkumných stanic.
To všechno bez toho, aby byly ohroženy zdroje. Kdyby totiž lidé v této fázi přišli o potraviny a vodu, experiment končí a oni také. Největší výzvou pobytu na Marsu je udržitelnost bez spoléhání se na neustálé dodávky zásob ze Země. Ty by totiž i při nejlepších podmínkách na obou stranách dorazily jen jednou za pár let. S vejčitou oběžnou dráhou rudé planety na ní jeden rok trvá 687 pozemských dní, zásoby by byly vypravovány jen při konjunkci.
Riziková cesta, rizikové přistání
Správné podmínky tedy nastávají jednou za dva roky a samotná cesta pak trvá dalších 8 měsíců. I při jejím vykonání není vyhráno, protože všechny zásoby mohou přijít vniveč při samotném přistání. Gravitace Marsu má jen tři osminy té Zemské, takže přistání je velmi nebezpečné. Nemluvě o prachu, který byl problém i na Měsíci, kde se dostal do očí posádce a poškodil také elektroniku vesmírného modulu. Ten na Marsu je ještě rizikovější.
Ale dobře, řekněme, že tam se zásobami dorazíme. Co je tedy na jídelníčku? Chlorovaná půda Marsu je silně toxická, takže farmaření je mimo hru, minimálně to venkovní. Než ale vůbec půjde o jídlo, je potřeba se nějak krýt před nehostinnými podmínkami. Samotný vzduch je z 95 % tvořen oxidem uhličitým a na povrchu je silná radiace. Naštěstí jsou ale všude skály, které mohou poskytnout dostatečnou ochranu.
Drcení místních skal a 3D tisk
Stačí 5 metrů marsovských skal (tzv. regolit), abychom získali ochranu před radiací jako na Zemi. Regolit bude tedy rozdrcen na cement a roboti v kombinaci s 3D tiskem postaví zdivo. Pod nimi už mohou být tubusy spojující laboratoře, obydlí a další vybavení. Vnější bouře může klidně zuřit několik měsíců. Na Zemi už konstruují 3D domy v ceně asi 4 000 dolarů za jeden. I tak ale podle Muska bude stavba kolonie trvat asi 10 let.
Protože se do Marsu nevrtalo, zdroje elektřiny jsou možné hned od začátku – kombinace solárních panelů a přírodních plynů (metanu) pro pohon motorů. Pokud všechno provedeme správně, mohla by na Marsu vzniknout civilizace osvobozená od zajetých pozemských kultur. Nebo by se to mohlo pokazit jako v mnoha sci-fi filmech, které už spatřily zvědavé divácké zraky. Bez ohledu na místo pobytu jsme totiž my lidé stále stejní.
Dojde k jeho kolonizaci, nebo se k tomu nikdy nedostaneme?